Tři mladé matky a jejich neobyčejné příběhy
odvahy, utrpení a přežití.
Mezi milionem obětí holokaustu, které byly
v roce 1944 poslány do koncentračního tábora
Osvětim-Birkenau, prošly Priska, Rachel i Anka
jeho branami s tajemstvím.
Erika Bezdíčková, autorka autobiografického příběhu byla v roce 1944 jako třínáctiletá odsunuta do Osvětimi, kde zahynuli oba rodiče i větší část rodiny. Na konci války utekla z pochodu smrti a v úkrytu se dočkala osvobození.
Josef Styx, statečný odbojář, který byl za svoji činnost odsouzen nacistickou justicí k trestu smrti gilotinou podává drsné svědectví o osudech svých kamarádů v lágrech Breslau či Vratislav a samozřejmě popisuje i svůj osud.
Když Hitler na jaře roku 1939 přepadl Československo, bylo Horaci Greasleymu 20 let a za rok se ocitl v severní Francii tváří v tvář mocné německé armádě. Nebojoval dlouho – už koncem května 1940 padl do zajetí.
Díky zázračně nalezenému deníku malé židovské dívky Anny Frankové, která zemřela v koncentračním táboře, mohou mladí čtenáři pochopit do hloubky hrůzy nacismu.
Výbor fejetonů,novinových článků, úvah a drobných próz,
v nichž se opět zrcadlí pohnuté osudy autorky
i jejích současníků a především krásná i šílená tvář minulého století.
Přezdívka Bílá růže ze Stalingradu patřila ruské
stíhací pilotky Lidiji Vladimirovně Litvjakové,
která byla leteckým esem i podle mužských měřítek
a vůbec nejlepší stíhačkou všech dob.
Šokující vzpomínky žen, které prošly peklem německého nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. Kniha vznikla na základě rozhovorů autorky s každou z hrdinek.
Synovec prezidenta republiky Edvarda Beneše sepsal a vydal už v roce 1945 jednu z prvních knih o nacistických hrůzách světové války a osudech Čechů v ní.
O třech tvářích 20. století ve třech politických režimech vypráví autorka poutavě a věcně, kultivovaným jazykem, s obdivuhodnou vyrovnaností, s vědomím skutečných životních hodnot. Nikde nepodléhá sebelítosti, snaží se pochopit, omluvit, prominout.
Neuvěřitelný, avšak pravdivý příběh začíná v okupované Paříži, kde dva bratři, desetiletý Joseph a dvanáctiletý Maurice, tráví čas jako ostatní kamarádi školou, pouličními hrátkami i lumpárnami.
Biografie z pera německého vojenského historika zachycuje osudy příslušníka wehrmachtu, který v době holokaustu jako jeden z mála německých vojáků aktivně a nezištně pomáhal Židům.
Češka Olga Horníčková, narozená ve Varšavě, začala psát své deníky v pohnuté době roku 1938. Patnáctiletá dívka citlivě zaznamenává své pocity z blížící se pohromy - války.
Autor v úvodu píše: „Prožívajíce mauthausenské peklo, slíbili jsme si, že kdo je přežije, vylíčí, z jakých obětí rostla svoboda evropských národů a svoboda naší vlasti.