Walser, Robert

Další, v pořadí již třetí výbor z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956) přináší několik desítek črt, příběhů a letmých pohledů, které si autor zaznamenával téměř denně po návratu ze svých procházek přírodou.

Po románech Jakob von Gunten, Sourozenci Tannerovi a Pomocník z počátku 20. století napsal Robert Walser (1878–1956) ještě dva romány, jejichž rukopisy jsou dnes nezvěstné, a konečně v roce 1925 svůj poslední román Loupežník.

Dílo ještě v 90. letech u nás téměř neznámého Švýcara Roberta Walsera (1878–1956), považovaného za jednoho z nejvýznamnějších autorů německy psané literatury 20. století.

Walserova próza, která byla poprvé otištěna roku 1917, popisuje nezáviděníhodný, přitom však s ničím nesrovnatelný a nezaměnitelný úděl umělce.

Druhá část výboru krátkých próz Roberta Walsera (1878-1956) navazuje na první část (která vyšla v Opusu v roce 2008 pod názvem Život básníka) a představuje autorovy texty z let 1921-1933.

Výbor miniatur, glos, výstižných črt i krátkých povídek z let 1899-1920.

První z řady proslulých románů švýcarského spisovatele je niternou výpovědí o pohnutých osudech jedné rodiny na přelomu 19. a 20. století a hlubokým ponorem do čisté lidské duše.

Román vznikl na základě skutečné události. Robert Walser prožil od července do prosince 1903 jako asistent u poněkud dobrodružného vynálezce Toblera ve vile u Curyšského jezera několik měsíců neklidného života v typické švýcarské měšťanské rodině.

Román švýcarského spisovatele z roku 1909, v němž autor předjal pocity odcizeného člověka, které až později artikulovali existencialisté.