(...) Svazek Večerní čtení předkládá výběr z bernského tvůrčího období a završuje tak převod podstatné části Walserova díla do češtiny. Robert Walser byl člověkem zvláštním a unikavým. Sebald má pravdu v tom, že celá "walserovská existence" je podobně nedefinovatelná jako Walserovy texty a už za života se proměňovala v legendu. Na obálce německého vydání textů bernského období je autorův poslední portrét, ukazující tvář muže zpustošeného psychickou chorobou, zároveň však " zachráněného", s pohledem už nepatřícím tomuto světu. Tato transformace je zvláště patrná při srovnání s fotografiemi z dřívějších let. Smutek života, který byl zasvěcen literatuře (a právě proto k neunesení) tak v textech samotných nenacházíme. Próza bernského období je lehká až romanticky lehkomyslná a ironická, veselá, hravá. Spisovatel píše především sám o sobě - a o psaní. Typické jsou, při stručnosti a myšlenkové sevřenosti textů, drobné úhybné manévry, taneční kroky stranou:

(...) Svazek Večerní čtení potvrzuje to, co už ukázal předchozí Život básníka. V krátkých prózách hraje Robert Walser na vícero strun, více komentuje, pohrává si, odhaluje svůj ostrovtip a potměšilost, v důsledku chlapecké upřímnosti je prostořeký. Oproti románům je také patrné, že autorovi svědčí možnost se oprostit od příběhu, jehož popruhy někdy až příliš táhnou k zemi, přitom podstatnější, jak ví i sám autor, jsou jednotlivé situace a detaily. Ale i z krátkých próz občas vyvře věta či pasáž, která ve čtenářově hlavě zachrastí jak koruna v automatu, ať už ztřeštěností, či libozvučností.