Bhágavatapurána (pravděpodobně 10. stol. n. l.) patří k nejvýznamnějším dílům sanskrtské literatury a tvoří jeden z nosných pilířů indických náboženských tradic.
Souhrnná příručka ikonografie buddhismu mahájány a tantrajány ztvárňuje veškeré nadpozemské bytosti, jež jsou v duchovním životě severní Indie, Tibetu, Nepálu, Bhútánu a Mongolska předmětem vzývání a uctívání.
