V souvislosti s klimatickou změnou a s nezbytným záměrem zajistit stabilní a funkční lesní porosty roste zájem odborné lesnické veřejnosti také o využití druhů, které u nás nejsou původní.
Kniha o masožravých rostlinách je určena pro entuziasty, kteří tyto rostliny, vyznačující se mnohdy složitými ekologickými nároky, pěstují a žijí s nimi, ačkoli se nemohou vydat na jejich přirozená stanoviště v exotických zemích.
Mezinárodní tým historiček a historiků literatury, výtvarného umění, divadla, filmu a hudby v kolektivní monografii sleduje, jakými způsoby umění v meziválečném Československu utvářelo veřejný diskurz.
Výbor mapuje cestu od literární vědy druhé poloviny
20. století přes bibliografii až k vědě o knižní kultuře, dnes
studované dle možností a potřeb nového tisíciletí.
Venkov západního Balkánu prodělal v posledních několika dekádách obrovskou kulturní změnu. Od lokálních rurálních komunit ke globalizovaným ekonomikám, které žijí ponejvíce z remitencí zasílaných statisíci těch, co odešli za prací do EU či USA.
Proč mezi sebou lidé začali vést války? Jsou zapsány do lidských genů? Může za ně soupeření v rámci společností? Nebo náhlý vzrůst komplexity některých lidských společenství? Odpovědi na tyto složité otázky nám částečně dá tato kniha.
Kniha shrnuje výsledky dosavadního bádání v oboru ekologie vegetace na extrémně druhově bohatých loukách
Bílých Karpat a jejich analogií ve světě. Od pionýrských
studií, přes moderní výzkumy až po nejnovější, dosud nepublikované výsledky autorů.
Monografie se věnuje církevním dějinám první československé republiky v dvacetiletí od vzniku státu v roce 1918 do tragických událostí Mnichova v září 1938.
Veřejný prostor není pouze prázdný prostor mezi budovami. Je to tkáň společnosti – ulice a náměstí, kde se lidé setkávají, parky, které sdílejí, i digitální sítě, jež nás spojují a zároveň rozdělují.
Kniha pojednává o čtyřech marxisticko-leninských historiografiích ve třech zemích reálného socialismu: v Polsku, Československu a Německé demokratické republice.
Ve strategickém prostoru uprostřed Evropy se během několika
statisíciletí a na pozadí proměnlivého klimatu střetávaly migrace
lidských populací, probíhaly závěrečné etapy biologické evoluce,
střídaly se technologické inovace a umělecké styly.
Americký teoretik a historik umění Jonathan Crary ve své práci primárně nezkoumá obrazy, ale konstrukci pozorovatele a subjektu a jejich historické proměny.
