Výbor povídek volně navazuje na úspěšnou antologii Lesní lišky a další znepokojivé příběhy. Povídky dvanácti autorů tentokrát spojuje tematika finského severu: území jen řídce osídleného, z velké části ležícího až za polárním kruhem.
První vydání vzájemné korespondence Františka Hrubína a Jana Zahradníčka zahrnuje všechny dostupné dopisy obou básníků (téměř sto korespondenčních jednotek).
Zastřešující tematická studie i podrobné medailonky o jednotlivých autorech seznamují čtenáře s počátky české prózy, v níž se od ranného národního obrození rozvíjí motivy viny, trestu a konfliktu jedince se společností.
Všední život obyvatel Československa sedmdesátých let 20. století byl na každém kroku poznamenán ideologickou propagandou. Soubor studií nabízí pohled např. na způsob zobrazování lásky za časů normalizace na televizních obrazovkách a na úlohu dobové módy.
V této inspirativní monografii se autor pokouší najít smysl postmodernistické literatury prostřednictvím pojmu světový názor. Román nás při četbě pobízí k přemýšlení nad světem i sebou samým, k uvažování nad vlastní identitou.
Každá ze sedmnácti povídek tohoto souboru je malou pilulkou proti splínu a představuje autora v trochu jiném světle, než jak ho čeští čtenáři dosud znali.
První úplná edice dochovaných dopisů korespondence Karoliny Světlé s její sestrou Sofií Podlipskou, s přítelkyní Marií Němečkovou a s Janem Nerudou z období od dubna do září roku 1862.
Staročeská skladba o životě svaté Alžběty Durynské pochází z konce 14. století. Je připisována Tomáši ze Štítného, jednomu z nejvýznamnějších představitelů staročeské vzdělanosti.
Soubor pěti esejů z druhé poloviny 60. let se zaměřuje především na problematiku osamělosti člověka v odcizeném světě, postavení a odpovědnosti jednotlivce v čase, vztahu k trvalým hodnotám a tradici.
Kniha přináší nikdy nezveřejněný soubor dopisů, které psal Bohuslav Reynek v letech 1951–1970 Tereze Sumové, vnučce Leona Bloye a pozdější ženě Antonína Suma, tajemníka Jana Masaryka.
Samizdatový almanach, sestavený v roce 1956 Josefem Hiršalem a Jiřím Kolářem, v němž poprvé vedle sebe vystoupila významná generace mladých básníků a spisovatelů, odrážející se zásadně od tehdy vládnoucího socialistického realismu.
Třicet jeden dopis vytváří svébytné umělecké dílo originálního českého malíře, grafika, sazeče a spisovatele, v němž pětašedesátiletý Váchal líčí mimo jiné situaci v poúnorovém Československu a svůj vztah k totalitní moci.
