Žijeme ve zrychlené době plné nejrůznějších vlivů. Cílené reklamy, hackeři, internetoví boti, ISIS, Putin, trollové, Trump – ti všichni se snaží otřást naším vnímáním reality.Surreálné atmosféře, jejímž cílem je nás dezorientovat.
Autor si všímá toho, zda a jak transparentní právní systém a vůle lidu udržují ústřední moc pod kontrolou. Zkoumá rovněž dopady korupce na státní správu a způsoby, jakými se ji v některých společnostech podařilo vymýtit.
Kniha Cesta na výsluní analyzuje hlavní směřování zahraniční politiky Sovětského svazu v letech 1917–1945, včetně jejích náhlých, avšak zásadních obratů.
Publikace představuje rozvojové aktivity probíhající uvnitř východního bloku a působení socialistických zemí ve světě, který se tehdy nazýval „třetím“.
Kniha vytváří za pomoci jednotlivých případových studií pestrou mozaiku pohledů na závažné a velice aktuální výzvy, které stojí před americkou společností, pokud chce zabránit reálnému úpadku své země.
První část publikace se zaměřuje na období před získáním mocenského monopolu komunistickou stranou v únoru 1948. Druhá část zahrnuje články zaměřené na dílčí témata z dějin KSČ v době, kdy byla stranou vládnoucí.
Rakousko se v letech 1998 a 2006 ujalo předsednictví v Radě Evropské unie, které pro daný stát představuje zátěžovou zkoušku hned na několika úrovních.
Čtenář se v knize například dozví, co znamenal "formalismus v šachové skladbě" nebo jak se údajně liší "židovský a árijský šach". A také to, že Botvinnik využíval své nezpochybnitelné autority nejen k vlastnímu prospěchu.
Po odchodu do opozice po volbách v roce 1969 vytvořila německá křesťansko-demokratická strana CDU programovou komisi, v jejímž čele stanul mladý zemský premiér Helmut Kohl.
Publikace přináší čtenářům charakteristiku západoněmecké politiky vůči Sovětskému svazu, NDR a dalším komunistickým státům východní Evropy v první polovině 60. let 20. století.
Kniha se zabývá vztahy mezi středoevropskou Polskou sjednocenou dělnickou stranou (PZPR) respektive Polskem a západoevropskou Francouzskou komunistickou stranou (PCF) v krizovém roce 1956.
Studie se zabývá rolí kultury v mezinárodních vztazích a vývojem kulturních styků mezi Československou socialistickou republikou (ČSSR) a Spolkovou republikou Německo (SRN) v 60. letech 20. století.
Světově uznávaný politolog si v knize klade otázku, do jaké míry se může pluralitní společnost otevřít „kulturním nepřátelům“, kteří ji z podstaty odmítají, aniž by se sama dezintegrovala.
Kniha Politická opozice v teorii a středoevropské praxi je systematickým zpracováním důležitého fenoménu moderní politiky, kterým je politická opozice, a to jak z hlediska teorie politiky, tak i vzhledem k politické praxi.
Téma zbabělosti a hrdinství musí logicky pracovat s velmi jemnými a mnohdy neuchopitelnými esencemi, jako jsou psychologie osobnosti, svědomí či dokonce víra.
