V knize l'Ironie najdeme většinu pro Jankélévitche typických témat. Ironii vyčerpávajícím způsobem popisuje s pomocí nesčetných příkladů jako stav či typ morálního vědomí, jako rétorickou figuru a jako literární strategii.
Autor doufá, že na konci této knihy bude čtenáři jasné, že historická role a vliv řecké racionality a řecké vůle na politickou a intelektuální svobodu mohou vést k lepšímu pochopení dnešního střetu kultur.
Výbor textů z tvorby L. Hejdánka představuje stati, ve kterých se autor od padesátých let minulého století do současnosti setkává s druhými autory a mysliteli. Jde o formu kritických rozhovorů, v nichž se mohou obě strany dostávat do sporu a do „krize“.
Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.
Dvě Schillerovy stati o tragickém umění (O příčině potěšení z tragických předmětů, O tragickém umění) nejpůsobivěji vyslovují jeho myšlenku o výchovné roli umění.