Tento traktát představuje jeden z nejdokonalejších filozofických výtvorů reprezentujících mahájánu. Objevil se v Číně v 6. stol. n. l. a patří mezi nejdůležitější filosofické a náboženské spisy východoasijského buddhismu, řadí se do školy jógáčára.
Nahlédneme-li do obsahu těchto přednášek, které byly nakonec publikovány formou dopisů, pak je především nápadné, že jsou neseny v duchu kontrastu, jenž věrně doprovází celé Fichteho úsilí.
Šrí Nisargadatta Maharadž (1897–1981) — seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu.
Šrí Nisargadatta Maharadž (1897–1981) — seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu.
Název tohoto Platónova dialogu v řečtině zní Symposion, což lze také přeložit jako „pitka“ či „pití“. V řecké kultuře však společné pití neoznačovalo událost, jak si ji představujeme a vykonáváme dnes.
Šrí Nisargadatta Maharadž (1897–1981) – seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu, ...
Monografie se věnuje diskuzi o filozofické a vědecké práci v první polovině 18. století, a to ze specifického pohledu femme de lettres, vzdělané ženy pocházející z aristokratického prostředí.
Publikace je určena všem, kteří sice nevyznávají žádné náboženství, ale současně jim připadá, že v prožitcích postav, jako je Ježíš, Buddha, Lao-c’, Rúmí a další mudrci minulosti, lze najít důležité pravdy.
Knihou Skepse a gnóse se ke čtenářům bezmála po stu letech nově dostává Vorovkovo „filosofické vyznání“ plné jemných životně filosofických postřehů, metafor, básnických obratů, náboženských výzev a mravních apelů.
Druhý díl autobiografie nejznámějšího světového evolučního biologa, skeptika a ateisty se soustředí na dobu pozdějších úspěchů, kdy
autor pokračuje na cestě intelektuálního vývoje a vědeckého zkoumání.
Román Don Kichot ze Sodomy je moderním apokryfem. Jenže většina současných čtenářů už dávno nerozumí biblickým tématům… Ale proč by se to nemohli znovu naučit?