Doposud nejvýznamnější a nejdiskutovanější kniha birminghamského profesora církevních dějin, která mapuje vývoj církví a náboženských skupin od revoluce 1848 až po začátek první světové války.
Období po Francouzské revoluci bývá v dějinách evropského křesťanství spojováno především s procesem sekularizace, historik a teolog Hugh McLeod však v této studii dokládá, že skutečnost byla mnohem bohatší a nejednoznačnější.
Publikace přináší pohled na základní rysy českého katolicismu ve 20. století, na jeho proměny vzhledem k procesu sekularizace i vzhledem ke celospolečenským kontextům (ideologie a praxe nacismu a především komunismu).
