beletrie

Novelami Sestup devíti a Poslední Varlamis dostává slovenský i český čtenář do rukou texty jednoho z nejvýznamnějších řeckých spisovatelů 20. století Thanasise Valtinose (1932–2024).

Rodinné vztahy mezi dcerou, matkou a otcem tvoří osu románu Plachý dům slovenské prozaičky Barbory Hrínové.

Dům se dvěma věžemi je mimořádně silná kniha o paměti, odvaze a rodinném příběhu, kterému nelze uniknout.

Táta se rozhodne spát několik dnů v iglú, zamilovaný mladík čtoucí básně Gregory Corsa, záhadné obrovské zvíře zvoucí na tajemnou cestu nebo děda žijící na samotě v lese u řeky, to jsou jen některé z kulis a situací povídkové knihy Miroslava Pecha.

Despotická babička, submisivní matka, otec alkoholik, bratr s lehkou mozkovou dysfunkcí a vzdorovitá vnučka Magda jsou hlavními postavami příběhu novely Babička© Ivany Gibové.

Román Zsolta Kácsora Cikánský Mojžíš (Cigány Mózes, 2020) je v současné maďarské literatuře projektem, který nemá obdoby.

Kniha je skutečným příběhem havířovského vařiče pervitinu Romana Pechy (*1963), dnes pekaře, který sepsal básník a prozaik Petr Motýl (*1964). Ve čtivě napsaných záznamech přátelských rozhovorů obou tvůrců sledujete „dějiny“ narkomanie.

Napínavý i zábavný propletenec příběhů odehrávajících se ve třech generacích, s mytologickým až mystickým pozadím a dystopickou atmosférou Bratislavy jako přelidněné megapolis je prozatímním vrcholem Petra Šuleje (1967).

Bálint Harcos (1976) ve svých krátkých pohádkách vytváří originální groteskní svět, který děti pochopí natotata. Dospělým to možná bude trvat trochu déle, ...

Květiny v hlavních pušek jako jediná munice revoluce a její pozůstatky jako metafora vyhasínající paměti dějinné události jsou pouze jedním z mnoha působivých motivů románu.

Čtivý soubor beletrizovaných reportáží poutavě a autenticky přibližuje až těžko uvěřitelné válečné osudy lidí z české části Těšínského Slezska, zvané polsky Zaolzie a česky Zaolší.

Příběh o chirurgické změně pohlaví z roku 1928 představuje skutečnost, které těžko uvěříme při sledování tolik vzrušujícího děje. Nacisté jej pro jistotu zakázali už v roce 1934.

Výbor textů Můj první kryt (soubor převážně esejů, črt či dokumentárních próz) staví do protikladu multikulturní a vícejazyčný svět sovětské (ukrajinské) Bukoviny minulého století a výsostně aktuální situaci na Ukrajině po vypuknutí ruské agrese.

Někdejší emigrant, detektiv a pouliční hudebník žijí a vyprávějí své životy v románu, jenž se odehrává v jediném dni a jehož kulisou je jihomaďarský Segedín se svými kultovními místy, kostely, náměstími a skrytými zákoutími.

V souboru cestopisných črt a esejů Zápisky z cest překladatele, básníka a esejisty Jiřího Červenky (1943–2021) sestaveném na sklonku autorova života jsou uveřejněny texty pocházející převážně z období let 1989–2019.

Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě?

Nekropole je jedna z nepřekládanějších knih slovinského prozaika a esejisty Borise Pahora z italského Terstu. Podává v úplnosti obraz života (neživota, smrti) v lágru. Součástí knihy je také úvod ke knize esejisty a spisovatele Claudia Magrise.

Zamořily české domácnosti jako kobylky. Krvavé romány prodávané v sešitech v době Rakousko-Uherska. Psali o nich s nadšením Hrabal, Čapek, Vančura, Nezval, Hašek, Klíma, ale v podstatě je dnes téměř nikdo neviděl.

Kniha Ještě pořád můžeme tančit je veselým i smutným vyprávěním o životě české emigrantky, která pracuje v ústavu pro přestárlé v Austrálii.

Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam „za“ samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době?