Verše pražského rodáka Rainera Marii Rilkeho (1875–1926) patří k nejpozoruhodnějším zjevům evropské poezie přelomu 19. a 20. století. Mnohovrstevné básně zrcadlí metafyzické kontemplace i zjitřelou sensibilitu a imaginaci.
Robert Hunter je povolán k nejděsivějšímu místu činu, jaké kdy navštívil. Ještě větší znepokojení se ho zmocní, když se při pitvě najde v těle oběti verš básně zanechaný vrahem.
Poetismus je jedním z nejcennějších vývozních artiklů původní české kultury po roce 1918. Básně Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta nebo Konstantina Biebla, výtvarné práce Toyen a Jindřicha Štyrského i teoretické koncepty Karla Teiga.
Paměť zrcadla jsou básnická podobenství, autorčino vnímání světa lidí, pocitů a souvislostí. Básně Lucie Paulové jsou doprovázeny fotografickými akty Lenky Hatašové.
Pařížský deník, pátá básnická sbírka Terezy Riedlbauchové, je postaven na principu zrcadlení, odrazu, dialogu a prostupují ho fragmenty snů a deníkových zápisů. Binární princip je ve skutečnosti základem k pluralitě.
Debutová sbírka českobudějovické rodačky Anny Gažiové (1999), která na sebe stihla upozornit už v roce 2017, kdy ve své kategorii vyhrála děčínskou Literární cenu Vladimíra Vokolka.
Poslední sbírka Františka Halase, jednoho z největších básníků českého jazyka. Vznikala v pohnuté době, kdy její autor čelil postupující chorobě i postupujícímu rozkladu kulturní scény a mezilidských vztahů, kterými se vyznačovala těsně poválečná doba.
Životní zkušenosti se dají vyjádřit různým uměleckým způsobem. Obrazem, písní, nebo slovem. Já jsem zvolila poezii, i z toho důvodu, že slova mají duši.