Janotkovo Časobití nese dvojí význam: jsme biti časem protékajícím čím dál rychleji našimi osudy, a zároveň pyšně a drze bijeme ten prchající čas po zádech jako ruskou trojku: snad v mylném domnění, že kdo jede rychleji, dojede dál.
Verše pražského rodáka Rainera Marii Rilkeho (1875–1926) patří k nejpozoruhodnějším zjevům evropské poezie přelomu 19. a 20. století. Mnohovrstevné básně zrcadlí metafyzické kontemplace i zjitřelou sensibilitu a imaginaci.
Kniha básní Giuseppe Ungarettiho (1888–1970), který hrál v italské poezii podobnou obrodnou úlohu jako jeho současníci G. Apollinaire ve Francii a T. S. Eliot v anglosaském světě.
Pod názvem Zlatý časy se končí se skrývají texty, které Jiří Imlauf v průběhu skoro dvaceti pěti let napsal pro svou kapelu Houpací koně. Nejedná se však o obyčejný zpěvník, ale o svébytnou literární výpověď.
Petr Hrbáč, básník a lékař, nabízí čtenáři svůj typický, neotřele metaforický pohled na místa a příběhy, které zažil na svých třech recentních cestách do Japonska.
V knize nazvané Knížka zimního času, kterou vydalo českobudějovické nakladatelství Měsíc ve dne, shrnul Jaromír Zemina, umělec, znalec umění a básník, to, co dosud napsal o své nejmilejší roční době.
Bratr Oty Pavla, řečený Bufák, celý život pracoval jako dělník v kladenské Poldovce a byl vždy věrnou "vrbou" svého nejmladšího bratra Oty. Ve svých básničkách se vyznává z lásky k jazyku, přírodě, k řece, lidem...
Básnická sbírka. Sbírkou Neúplný čas mokré trávy se tak po dlouhé odmlce do české poezie navrací básnířka, která patřila k nonkonformnímu básnickému trojhvězdí Hrabě-Čerepková-Machulková, tehdy inspirovanému jazzem a americkými beatniky.