Cítění času

Giuseppe Ungaretti (1888–1970) hrál v italské poezii podobnou obrodnou úlohu jako jeho současníci G. Apollinaire ve Francii a T. S. Eliot v anglosaském světě. Apollinaira znají ovšem čeští básníci i čtenáři zásluhou překladů K. Čapka už od 20. let minulého století, zatímco Eliotova náročná poezie vstoupila do jejich povědomí mnohem později. A Ungarettiho tvorba jako by u nás zůstávala bez odezvy ještě déle – aspoň na první pohled. Jenže cesty poezie jsou nevyzpytatelné. Ve skutečnosti totiž stačil sešitek Ungarettiho veršů přeložených kdysi Z. Kalistou spustit stavidla poezie například v Bohumilu Hrabalovi. Hlásí se k tomu v jedné vzpomínce on sám. I proto stojí za to číst Ungarettiho znovu.