Soubor esejů Alessandra Portelliho nabízí konečně i českým čtenářům inovativní přístup k orální historii s interdisciplinární a multikulturní perspektivou.
Po předchozích titulech, v nichž se Ralph Dutli zabýval našimi „kulturními dějinami“ prostřednictvím zástupců z říše rostlinné (oliva a olivovník) a živočišné (včela a med), přidal nyní esej o představiteli z říše minerálů.
Pokračování Taliánů (Volvox Globator, 2020) je popisem událostí, které se dosud nestaly, ale které téměř nevyhnutelně vyplývají z toho, co víme o vypravěči, o jeho předcích, o jeho povaze, o předchozích epizodách jeho biografie.
Alfred Brendel je bezesporu jedním z nejvýznamnějších
klavíristů a umělců 20. století. Je historicky
prvním pianistou, který nahrál kompletní klavírní
dílo Ludwiga van Beethovena. Souborné vydání jeho esejů se ve světě stalo velkou
událostí.
Švýcarský autor Jürg Amann dospívá k mimořádnému porozumění Kafkovu dílu snahou o pochopení Kafkova života - ale nikoli obvyklým pátráním po autobiografických prvcích.
Ústředními texty posmrtně vydané knihy Campo Santo W. G. Sebalda (1944–2001) jsou čtyři fragmenty z připravované obsáhlé, ale už pak nikdy nevydané prózy o Korsice.
V knize se Theoreau věnuje úvahám o nejrůznějších věcech: o roli náboženství v tehdejším světě, o historii krajiny před osídlením osadníky z Evropy či významu poezie pro americkou kulturu.
Od autora světových bestsellerů Steve Jobs a Leonardo da Vinci.
Doplněno o unikátní předmluvu, kterou Isaacson v roce 2020 napsal jen pro české vydání knihy.
Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, pouhé dva roky před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem.
Vzpomínkové texty a esejistické črty obsažené v tomto svazku přinášejí dvě výjimečná svědectví o závěrečném údobí života amerického básníka, esejisty, překladatale a literárního historika Ezra Pounda.
Popularizační kniha Moderní typografie: esej v kritické historii (Modern typography: an essay in critical history; vyd. 1992) představuje zásadní a hluboký příspěvek k tématu tisku a typografie a je životním dílem Robina Kinrosse.
Esej se snaží současnému čtenáři a divákovi přiblížit to, co je na řecké tragédii nejobtížněji přeložitelné, přitom ale tvoří přinejmenším významnou část samotného jádra tragičnosti: zvuk sténání a žalu, zvuk na pomezí prostého výkřiku ...
