Kniha poprvé přináší souhrnný vhled do desetiletí 1917–1927, kdy došlo k výraznému rozpětí moderního a avantgardního umění, jehož průběh byl podstatně narušen prvou světovou válkou.
Publikace detailně mapuje umělecký a osobní vztah dvou hlavních představitelů českého moderního umění a „českého kubismu“ Bohumila Kubišty a Emila Filly.
Publikace představuje vůdčí osobnosti současné česko-slovenské umělecké scény. Je zacílena na médium malby a sochy jako na tradiční výtvarné prostředky, které jsou i dnes nosné pro nové obsahy a umělecké výpovědi.
Světoznámý historik náboženství Mircea Eliade (1907-1986), jehož odborné dílo i poválečná tvorba prozaická jsou českému čtenáři známy už téměř v úplnosti, se nyní představuje i jako dramatický autor.
Titulem František Bílek a jeho pražský ateliér se prolínají unikátní, dosud nepublikované dobové fotografie, které ukazují život a tvorbu Františka Bílka v novém světle.
Jednačtyřicet rozsáhlých portrétních interview - brazilský architekt Oscar Niemeyer, německý malíř Neo Rauch, jeho čínský protějšek Zhang Xiaogang a další.
Alexander Brandejs byl mecenášem a přítelem předních českých umělců tzv. generace Národního divadla. Adolf Wiesner byl žákem V. Hynaise a jedním ze zakladatelů „Spolku výtvarných umělců Mánes“ a uměleckého měsíčníku české moderny „Volné směry“.
Kniha historika umění Petra Kováče obsahuje rozsáhlý soubor fotografií, které byly většinou pořízeny po nedávném restaurování architektury, soch i sklomaleb chartreské katedrály.
Druhý a závěrečný díl monografie mapující cesty československých vědců 1. poloviny 20. století na Blízký Východ a jejich reflexi Orientu na základě jejich vlastních textů (vzpomínky, korespondence, beletrie).
Knížka pro poutníky po cestách světa i duše. Ivo Chocholáč, autor spjatý s Podkrkonoším, znalec a popularizátor fenoménu zdejšího spiritismu, věnoval svou knihu krajině a možnostem pohybu v ní. Prameny vod jsou krví Matky Země, ...
Kniha Na okrajích umění problematizuje a novým způsobem pojímá všeobecně sdílenou představu, podle níž svět umění tvoří oblast nejen odlišnou, nýbrž protikladnou běžnému, každodennímu světu.
„Herz sleduje náš každodenní shon z jiné perspektivy, jeho čas plyne jinak, má odlišný rytmus a řád,“ uváděl v roce 2021 kurátor Otto M. Urban v anotaci výstavy O lásce a skutečně – možná se i tehdejší bezčasí na ohlasu výstavy podepsalo.