V r. 2009 uplynulo sto let od narození básníka Oldřicha Mikuláška a v tomtéž roce vychází i tato vzpomínková kniha jeho manželky Věry Mikuláškové. Autorka zde vzpomíná na své přátelé zejména z brněnských uměleckých kruhů.
Katalog k výstavě: Dům umění města Brna – Dům pánů z Kunštátu 24.1. – 14.3.2004. Výstava Pocta Leoši Janáčkovi je vyznáním výtvarných umělců vůči hudebnímu skladateli.
Reprezentativní publikace o tvorbě Jaroslava Šindeláře ve formě literárně přepsaného rozhovoru s autorem doplněného jeho vlastními texty. Je provázená impresivními fotografiemi z jeho ateliéru.
Alexander Brandejs byl mecenášem a přítelem předních českých umělců tzv. generace Národního divadla. Adolf Wiesner byl žákem V. Hynaise a jedním ze zakladatelů „Spolku výtvarných umělců Mánes“ a uměleckého měsíčníku české moderny „Volné směry“.
Titulem František Bílek a jeho pražský ateliér se prolínají unikátní, dosud nepublikované dobové fotografie, které ukazují život a tvorbu Františka Bílka v novém světle.
Jednačtyřicet rozsáhlých portrétních interview - brazilský architekt Oscar Niemeyer, německý malíř Neo Rauch, jeho čínský protějšek Zhang Xiaogang a další.
Autor se snaží prokázat, že existuje estetika založená na vědeckém základě. Své tvrzení, že zlatý řez je matematickým klíčem krásy, zdůrazňuje natolik, že mýtus o něm nastoluje s konečnou platností.
Publikace Hvězdné nebe / Sochorovi a František Kysela se snaží čtenáři přiblížit profesní a přátelské vazby rodiny textilního průmyslníka Josefa Sochora (1866–1931) ze Dvora Králové nad Labem s vůdčími osobnostmi tehdejší umělecké scény.
Katalog vyšel ke stejnojmenné výstavě Dům a socha jednaosmdesátileté sochařky Barbory Blahutové, jejíž tvorba není v Česku příliš známá, neboť od 70. let žila v Německu a Itálii.
Kniha Na okrajích umění problematizuje a novým způsobem pojímá všeobecně sdílenou představu, podle níž svět umění tvoří oblast nejen odlišnou, nýbrž protikladnou běžnému, každodennímu světu.
„Herz sleduje náš každodenní shon z jiné perspektivy, jeho čas plyne jinak, má odlišný rytmus a řád,“ uváděl v roce 2021 kurátor Otto M. Urban v anotaci výstavy O lásce a skutečně – možná se i tehdejší bezčasí na ohlasu výstavy podepsalo.
