Významný americký historik a sociolog ve své práci zkoumá, jak a proč v západní kultuře došlo k potlačení transcendentního rozměru lidské osobnosti a nakolik tento proces přispěl k překotnému rozvoji umělého životního prostředí a technokratické politiky.
Barbarskou světovou válkou pobořená, pak dlouho rozdělená a zadrátovaná, vždy rozdrobená a s nejasnou východní hranicí, nicméně proto ochotná propojit to, co je očividně vlastností celku.
Kniha klasika sociologie a etnologie, patřícího do tzv. Durkheimovy školy, z roku 1925 významně ovlivnila vývoj sociální antropologie a patří k povinné četbě řady oborů.
Ve své knize autor zkoumá, jak se z korporací, původně abstraktní právní entity, stala skutečnost, která dominuje současnému životu. Korporativismus a jeho ideologie prostoupily všechny aspekty občanského života, obchodu i kultury.
Publikace předkládá ucelenou a originální koncepci „života v médiích“. Přestože člověk obvykle trvá na pojetí technologie jako něčeho, co je vůči životu vnější, média nejen reprodukují, ale i utvářejí svět, v němž žijeme.
Žijeme ve světě, v němž je ten nejmilejší často vzdálený a ten vzdálený je nezřídka ten nejbližší. Autoři se v knize snaží o široký záběr – zajímá je láska překračující zeměpisné, kulturní a politické hranice.
Kniha mapuje vývoj pravicového extremismu v Německu od roku 1870 po současnost. Dokládá, že radikální pravice se nezačíná formovat až s Hitlerovým příchodem a stejně tak spolu s ním nehyne v rozbombardovaném Berlíně.
Pro tuto monografii byly vybrány portréty jedenácti ženských osobností z různých prostředí – od propagátorky tělesné výchovy přes literátku, političku, univerzitní docentku až po nositelku Nobelovy ceny.
Kniha obohacuje obsáhlou kafkovskou literaturu o zcela nový pohled: v centru pozornosti nestojí jako obvykle spisovatel sám, ale členové jeho rodiny, rodiče Hermann a Julie Kafkovi, jeho tři sestry i další příbuzní.