Časopis o literatuře a výtvarném umění. Přílohou letní RR je další Jedna věta, tentokrát od výtvarné kritičky, kurátorky a historičky umění Ludmily Vachtové.
Přelom století je fascinující epochou, během které se z metropole na Dunaji stává centrum umělecké moderny. Dominujícími uměleckými styly jsou historismus, secese a expresionismus, které po sobě následují v rychlém sledu.
Art deco, francouzské označení pro zdobné či dekorativní umění, je nejdůležitější formou výtvarného projevu mezi 1. a 2. světovou válkou. Dvanáct vybraných ilustrací s krátkými vysvětlujícími texty nabízí vhled do společenského života těchto časů.
Publikace je věnována významnému výtvarnému pedagogovi, teoretikovi a organizátorovi dr. Josefu Vydrovi (1884-1959), zakladateli moderně koncipovaného Ústavu výtvarné výchovy na obnovené olomoucké univerzitě v roce 1946.
Město a jeho lampy i jiné bytosti na obrazech, grafikách, v bronzech, železných plastikách a v textech Viktora Karlíka. Kniha prací z let 1990-2010 s úvodní esejí Pavly Pečinkové a v grafické úpravě Luboše Drtiny.
Gustav Klimt vytvořil stěžejní díla Vídeňské secese. V krátkých textech je představeno dvanáct nejznámějších děl, která čtenáře provedou malířovým uměleckým vývojem.
Kniha Zbyněk Sekal knižní obálky – fotografie –– skládané obrazy, je konfrontací těchto miniaturních fotografií, jeho knižních obálek, kterým se Sekal věnoval po dobu života a skládaných obrazů, reliéfů.
Katalog mapující díla meziválečné moderny ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni zahrnuje jak díla předválečných kubistů a jejich rozbíhající se cesty, tak tvorbu mladších autorů, kteří se přiklánějí k primitivismu, civilismu či magickému realismu.
Na základě dvanácti vybraných obrazů představujeme geometrickou abstrakci Pieta Mondriana. Připojené krátké texty erudovaně přibližují vývoj tohoto typu malby.
John Ruskin byl jedním z nejvlivnějších myslitelů 19. století. V širším povědomí figuruje především jako podporovatel Williama Turnera a prerafaelitů, případně jako neúspěšný manžel, jehož selhání nepřestalo budit voyeurskou zvědavost.
Pavel Mára patřil již v sedmdesátých letech k několika málo fotografům v Československu, kteří svoji volnou tvorbu realizovali v barvě, navíc většinou ve velkých formátech. Publikace je založena na kontrapunktu barevných a černobílých fotografií.
