Časopis o literatuře a výtvarném umění. Přílohou letní RR je další Jedna věta, tentokrát od výtvarné kritičky, kurátorky a historičky umění Ludmily Vachtové.
Přelom století je fascinující epochou, během které se z metropole na Dunaji stává centrum umělecké moderny. Dominujícími uměleckými styly jsou historismus, secese a expresionismus, které po sobě následují v rychlém sledu.
Art deco, francouzské označení pro zdobné či dekorativní umění, je nejdůležitější formou výtvarného projevu mezi 1. a 2. světovou válkou. Dvanáct vybraných ilustrací s krátkými vysvětlujícími texty nabízí vhled do společenského života těchto časů.
Publikace je věnována významnému výtvarnému pedagogovi, teoretikovi a organizátorovi dr. Josefu Vydrovi (1884-1959), zakladateli moderně koncipovaného Ústavu výtvarné výchovy na obnovené olomoucké univerzitě v roce 1946.
Katalog mapující díla meziválečné moderny ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni zahrnuje jak díla předválečných kubistů a jejich rozbíhající se cesty, tak tvorbu mladších autorů, kteří se přiklánějí k primitivismu, civilismu či magickému realismu.
Monografie je splátkou letitého dluhu významnému autorovi, jehož dílo bylo v Čechách, přes jeho úzkou vazbu k Praze a zásadní zásluhy o rozkvět české kultury, téměř zapomenuto.
Oldřich Hamera (1944) je bez vší pochyby jedním z nejoriginálnějších umělců, spojujících ve své osobě hned několik talentů. Vedle výtvarného, je nezpochybnitelně i literární, pedagogický a rétorický. Přesto zůstal ve stínu.
Město a jeho lampy i jiné bytosti na obrazech, grafikách, v bronzech, železných plastikách a v textech Viktora Karlíka. Kniha prací z let 1990-2010 s úvodní esejí Pavly Pečinkové a v grafické úpravě Luboše Drtiny.
Gustav Klimt vytvořil stěžejní díla Vídeňské secese. V krátkých textech je představeno dvanáct nejznámějších děl, která čtenáře provedou malířovým uměleckým vývojem.
Kniha Zbyněk Sekal knižní obálky – fotografie –– skládané obrazy, je konfrontací těchto miniaturních fotografií, jeho knižních obálek, kterým se Sekal věnoval po dobu života a skládaných obrazů, reliéfů.
Jiří Hauschka (narozen 1965 v Šumperku) se obrací k tomu typu malířství, pro které jsou důležité barvy a symbolické konotace, tak jak tomu bylo na přelomu 19. a 20. století.
Publikace věnovaná malíři a pedagogovi Janu Smetanovi (1918–1998), známému především v souvislosti se Skupinou 42. Smetanova další, nepoměrně rozsáhlejší tvorba dosud čekala na komplexní zhodnocení. Po „skupinovém“ období, kdy téma obraz
Na základě dvanácti vybraných obrazů představujeme geometrickou abstrakci Pieta Mondriana. Připojené krátké texty erudovaně přibližují vývoj tohoto typu malby.
Publikace přináší soubor esejí, které reflektující autorský rukopis, žánry, módy, filmový jazyk a jeho vývoj na příkladech vybraných filmů o umění českých dokumentaristů
