O Václavu Havlovi bylo u nás i ve světě napsáno nesčetně úvah, studií, oslavných tirád i hanopisů. O jeho skutečně lidském a trvale inspirujícím rozměru zjistíme nejvíc právě z jeho textů, které tvoří tuto knihu.
Sešit je sestaven z tvorby Šestatřicátníků, uveřejňované v samizdatových časopisech Rozhovory 36 a Stříbrný vítr. V knize se objevují mimo jiné Havlovy neznámé texty z jeho nejranějšího období, objevené v hlubinách Hrádečku.
Kniha historika a publicisty Emanuela Mandlera je vůbec první publikací, která pojednává o Václavu Havlovi a Václavu Klausovi z hlediska jejich funkce.
Podněcování a trest je unikátní a absurdní text: Je to přepis soudního přelíčení s Václavem Havlem z února 1989, upravený do podoby divadelní hry - "téměř další hry Václava Havla".
Sborník vzpomínek, dopisů, kritik a studií věnovaných světové premiéře Žebrácké opery Václava Havla, od níž 1. listopadu uplynulo rovných čtyřicet let.
Dálkový výslech Václava Havla je nejosobitější a také nejúspěšnější knihou našeho bývalého prezidenta. Je vyznáním jeho vztahu k lidem, umění, politice a je i jeho životopisem. Tím, že tento rozhovor Karlu Hvížďalovi poskytl, ze sebe sejmul povinnost jednou napsat paměti.
Poprvé se setkali v roce 1978 na
schůzce na vrcholcích Krkonoš jako nepřátelé
komunistického režimu. Necelých
dvanáct let nato se Václav Havel
stal československým prezidentem a novinář Adam Michnik šéfredaktorem deníku Gazeta Wyborca.
První ucelené shrnutí dějin intelektuálního společenství Kampademie - obnovené platónské akademie na Kampě, jehož členy byli například Zdeněk Neubauer, Radim Palouš, Daniel Kroupa a také Václav Havel.
Praha jako křižovatka osudů přivítala řadu mimořádných hostů, od vědců a umělců po revolucionáře a státníky, jejichž pražské stopy přibližujeme prostřednictvím archivních fotografií, dobových dokumentů i osobních příběhů.
Joan Baezová, zpěvačka, světově proslulá autorka více než tří desítek alb a politická aktivistka, je i půl století po svém ohromujícím debutu na festivalu v Newportu stále aktivní a uznávanou osobností světové hudby.
Leopold Kopřiva, doktor filozofie, který je vmanipulován do role „hrdiny“, na konci Havlovy hry z roku 1975 vykřikne: „Dejte mi všichni pokoj!“ Largo desolato je dramatickým obrazem „absurdní doby“, doby normalizace.
