Výsledek pro: kniha o praze

Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault (1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu překvapení setkaly.

V první části se autor zabývá relativností zla a jeho podstatu spatřuje v nesprávném poměru člověka k Bohu a k bližnímu, zejména pak v sobectví, jehož počátek spatřuje v biblickém odklonu Adama od Boha.

Kdo si hraje, nezlobí. Kdo se klouže, hraje si. Fenoménu hry autorka rozumí jako pohybu ve smyslu „radostného sklouznutí se po skutečnosti“.

Kniha v ucelené podobě přibližuje myšlení francouzského filosofa Louise Althussera, jednoho z nejvýznamnějších marxistických teoretiků 20. století.

Předkládaná kniha je prvním uvedením do renesanční nauky o „signaturách věcí“ (signatura rerum) v českém jazyce. Součástí knihy je antologie, v níž jsou v překladu zpřístupněny některé zásadní pasáže z děl Paracelsa, Valentina Weigela, ...

Autor v této knize rozpracoval originální koncepci vnímání, která ovlivnila řadu dalších francouzských filosofů.

Kniha předkládá filosofické veřejnosti samostatný a svébytný koncept fenomenologické ontologie, který vyrůstá především z filosofie Jana Patočky, je však poučen i širším historickým vývojem fenomenologie.

Norský učitel Jostein Gaarder spojil ve své knize Sofiin svět zdánlivě neatraktivní témata: dějiny filosofie a příběh dospívání patnáctileté dívky.

Původní autorský text, který přináší nový pohled na téma vztahu filosofie a logiky.

Kniha Totem a tabu je asi nejslavnějším Freudovým dílem, v němž aplikuje psychoanalýzu na oblast antropologie a religionistiky.

Loučení s posvátnem? přináší dvanáct tezí o tom, jak a do jaké míry se Evropa vzdává svého křesťanského dědictví. Publikace vystihuje nesnadný vztah náboženství a společnosti od počátku křesťanství přes období reformace až po postmodernu.

Téměř vše, co děláme, se zakládá na vědění o světě kolem nás: jak se ráno oblékáme, jak si vedeme v práci, jak jednáme s jinými lidmi – to vše má základ v našem porozumění tomu, co víme o životě.

Ústředním tématem knihy je fenomenologie tělesnosti v díle francouzského filosofa Michela Henryho (1922–2002).

Cyklus přednášek z letního semestru r. 1931 na universitě ve Freiburku s podtitulem ”Bytnost a skutečnost mohoucnosti”, v nichž autor analyzuje Aristotelovy pojmy dynamis a energeia.

Americký teoretik a historik umění Jonathan Crary ve své práci primárně nezkoumá obrazy, ale konstrukci pozorovatele a subjektu a jejich historické proměny.

V lásce žijeme, pohybujeme se a jsme. Páté evangelium je pokračováním, dalším krokem, sdělením, proč stojí za to modlit se, zpívat a tančit, ale nyní již společně v organismu církve.

Knížka splácí dluh české filosofie Hansu Blumenbergovi, který bývá označován za nejvýznamnějšího německého filosofa 2. poloviny 20. století.

Ačkoli Arnold rozvíjel ty myšlenkové postupy, které se již ustavily v jeho spisech o vzdělání, o roli kritiky a o studiu keltské literatury, eseje Kultury a anarchie se vyznačují rovněž počátkem něčeho nového.

Vše, co se nám dochovalo od tří mílétských myslitelů (Thaléta, Anaximandra a Anaximena), jsou pouhá nepřímá svědectví, která pocházejí především ze dvou zdrojů: od Aristotela a jeho žáka Theofrasta.