Exsitenciální, syrová a někdy i surová – včetně vztahu k sobě samému – poezie zavedeného autora. Jako nit se sbírkou vine dialog českých knížat Václava a Boleslava.
Česko-polské vydání sbírky slezského básníka Roberta Rybického (* 1976) známého v Čechách a ve Slezsku nejen překlady zveřejněnými ve Tvaru, Psím vínu a Protimluvu, ale i svým pobytem ve squatu na pražské Cibulce v roce 2013.
Básnická sbírka Jaroslavy Hercíkové, v pořadí již pátá, stvrzuje rčení – v tomto případě symbolické – o dobrém víně a jeho zrání. Uzavírá (doufejme že pouze dočasně) jakousi zatímní pentalogii básnického díla.
Víno se snoubí nejen s jídlem, ale i s láskou, poezií a romantikou. To v míře více než vrchovaté prokazuje Ctirad Králík (*1959) ve své druhé sbírce básní, která navazuje na jeho předchozí básnickou sbírku Víno lehce poetické, lehce erotické (2010)
"Haloklina" je, stejně jako autorův debut, rozdělena do tří částí, v nichž se postupně zabývá tématy jako je pobyt v psychiatrické nemocnici, domácí násilí, generace singles, život s tělesným postižením, stárnutí nebo feminismus.
Tuto knihu autor vydává ke svým sedmdesátým narozeninám, aby si udělal radost. Obsahuje chronologicky řazené básnické sbírky, jak v průběhu desetiletí vycházely mimo autorovu písňovou tvorbu, a ukazuje ho jako literáta, básníka.
Nejezděte na vesnici za babičkou, raději tam rovnou vyrůstejte, dokud si nezačnete všímat, kde to vlastně jste. Je tohle dospělost, ptá se trávy ve stráni mladý muž s kosou. Ano, odpovídá mu stráň.
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.
Básnická sbírka Jiřího Tomáška - autor pracuje s lyrickým náznakem, veršovou zkratkou. Ve srovnání s předchozí sbírkou Banalita (Triáda 1999) ubylo exprese, výpověď nabyla ještě větší lapidárnosti.
