Ve své druhé sbírce Milan Šťastný ohledává hranici mezi vesnicí a městem. Idyla, jejíž nedílnou součástí je smířlivě přijímané velebné tragično přesahující obyčejného člověka, kontrastuje s nepokojem, který na sebe rád bere masku osudovosti, ale jakožto výsledek nudy a vnitřní prázdnoty nepřesáhne limit panelového bytu. Vůle žít v pokoře a v...