Knižní debut Jonáše Zbořila.
Klidná básnická tempa, civilní obraznost, putování
po drahách velkoměsta, žilky tajemství srdce.
Silné svědectví o narůstání „cizího kontinentu“, který
v sobě nakonec skrývá příběh každého z nás.
Tři básnické sbírky v jedné. Výbor básní Ladislava Szalaie z let 1966 – 2012, které jednotlivě vyšly ve sbírkách Krásné hlubiny, Podivná paměť a Věčný život.
Toto souborné vydání Králových básní je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem je sám autor. Básně tu poprvé vycházejí chronologicky, v pořadí, v němž vznikaly, většina z nich tu až teď je prezentována v definitivní podobě; nových – a konečných –
Frekvence milostných motivů a intenzita erotické vášně v Holoubkových básních z posledních pěti šesti let, soustředěných ve sbírce Veselý hřbitov, signalizuje záviděníhodnou vitalitu a milostnou energii snad nevyčerpatelnou.
V pořadí třetí sbírka unikátního básníka pražského undergroundu je na světě! Po mystickém
NAPOSPAS (2002), úhelném díle DO EXITU NETVORA (2011) přichází na svět kniha klidnější, reflektující, smířlivá. Smířlivá však jen na první pohled.
Zpěvník výhradně vodáckých písní (o českých řekách, vodácích, kanoích...) z moderní doby (staré přijdou spolu s námořnickými na řadu příští rok) obsahuje texty písní s akordy a odkazy na zdroj, kde se lze píseň naučit (CD nebo internet).
Básnická sbírka Básně pro 13 je průřezem básní třinácti autorů poezie vzešlých z různých osudů, umně namíchanou směsí textů výpravných až po prozaické zkratky; je rovněž pel-melem několika generací autorů zažitých i publikačně začínajících.
Autorem sbírky poezie je absolvent Zahradnické fakulty v Lednici. Před rokem 1989 vystřídal několik zaměstnání, pracoval jako čerpač. Po Listopadu byl zahradníkem města Olomouce, nyní pěstuje stromy a keře pro zahrady parky a krajinu.
Sbírka básní je metaforou tak zvaných „posledních věcí člověka“ a odkazem poetickým i politickým. Autor žije střídavě ve Spojených státech a v Čechách.
Kniha významné české básnířky (1946–2013) shrnuje její verše z pozůstalosti, obsáhlou fotografickou část, mapující autorčinu životní cestu v letech 1963 až 2013, a všechny rozhovory, které ve svém životě poskytla.
Ivan Wernisch Böhmsche je básník iluzorního, zchátralého, jakoby „starobylého“ světa a zároveň troufalý experimentátor operující s vlastním slovníkem a vlastní gramatikou, budovatel zdánlivě se viklajících, ale nosných větných konstrukcí.
Autorka této již čtvrté (údajně poslední) sbírky básní pracovala celý život mezi lidmi. Jako rozhlasová novinářka i jako lektorka sociální komunikace a rétoriky vyslechla řadu osudových příběhů, provázených hlubokými emocemi.