česká poezie

Tematicky se sbírka Nepůvodní druhy vymyká především tématikou, která je ještě osobnější a vyzrálejší. Co zůstává, je precizní lyrika a úspornost, s jakou Tománek ve svých básních pracuje.

Básně jsou civilního rázu – ohledávají každodenní skutečnost i zkušenost. Pergler bude po zásluze řazen mezi mladé hlasy undergroundu, čemuž krom jiného napomáhá i to, že se jeho debutové sbírky redakčně ujal Jakub Chrobák.

Jan Valík. Jeho slovesná tvorba je reflexivní, hříčkovitá, tezovitá, smyslově vrtošivá. Básník tvoří stejně přirozeně jako dýchá, vnímá a je. Žádná kašírovaná intošina, ani prekariátní pozérství, prostě poezie samouka tady a teď.

Básně debutové sbírky TETAM petyi stach tvoří významově bohatý a kompozičně provázaný celek, pro nějž je charakteristická neustálá oscilace mezi městským a přírodním, civilním a snovým, epickým a lyrickým.

Básnická próza nejslavnějšího českého básníka. Mácha za svůj krátký život prochodil mnohé krajiny Čech a své zážitky z těchto cest ztvárnil ve svém díle.

Básně sebrané do ucelené sbírky vycházejí ze vzpomínek na svět dětství, které autor prožíval v enklávě na okraji Střešovic nedaleko Hradčan v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století.

Neklidné roky 2020-2022. Složitá, rozháraná doba dotýkající se úplně každého. Hluboce citově založených lidí, jako je básník Radek Vohlídka, se však dotýká ještě tak nějak zvláštně – jinak.

Jsou básníci, kteří se literatuře oddali coby svému údělu, aby nepromarnili právě tu chvíli, která s trpělivou vášní čekala na svou příležitost. Tak vznikla tato knížka, tato poezie, která musela přijít. Nepromarnila svůj čas, svou příležitost.

První tištěnou knížkou Dana Kolingera, grafickou úpravou i sazbou blízkou starému dobrému samizdatu, byla útlá sbírka „Cesta domů“ (2006).

Tato kniha je plná známých i neznámých českých říkadel a písniček, které provázejí naše nejmenší od útlého dětství. Předávají se z generace na generaci a jsou určeny především pro rodiče a děti.

Láskyplné a laskavé veršované příběhy, jež otevírají srdce, pohladí duši a malým i velkým čtenářům rozšíří obzory mysli.

Básnická sbírka Vratislava Brabence vychází v autorově vlastním uspořádání, ale současně i jako připomínka jeho nadcházejícího životního jubilea – Vráťovch osmdesátých narozenin.

Co mají všichni lidé společné? Drama života, lásku naplněnou i nenaplněnou. Vzestupy i pády. O tom všem jsou básně a konceptuální díla Filipa G. Martinka z let 2013–2017.

Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech – Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968).

Sbírka básní o tom, co MÁMY denně zažívají a jak si (ne)umí se vším poradit.

Česky psaná sbírka ukrajinské básnířky, jejímž tématem se mnohdy stává jazyk sám, jeho pravidla, dále jeho tvar, respektive „tváření“, a také jeho tajemství spojené s nevyslovitelností naší vlastní úzkosti i strachu.

Dynkova nezaměnitelná, laserově přesná básnická řeč snoubí strohou dokumentárnost s láskyplnými gesty.

Básnická sbírka Tomáše Krále je moderovaným sestupem k lidskému dole, na pomyslné dno literatury. Průvodcem, který promlouvá na „černých stránkách“, nám je přiznaně zaujatý hlas, v němž se mísí banalita s jiskřivou ironií a cynismem.

Kniha přináší úplný soubor poezie Jana Zábrany (1931-1984) napsaných před rokem 1954, kdy začaly vznikat tři jeho klíčové básnické knihy Utkvělé černé ikony, Básně z deníku a Lynč.

Sbírka sebraných básní Kniha jihu (2023) představuje autorčinu niternou konfesi z let 2006-2016 věnovanou jejímu rodnému kraji a mamince, in memoriam.