Autorova prvotina Chmury života vyšla v roce 2016, druhá básnická sbírka nese název Retrospektiva slz. Svazek opět představuje přibližně tři desítky básní, jež jsou zaměřené na ženy.
Soubor 11 kreseb tuší Miloše Síkory a Pavla Turnovského s básnickými texty Stanislava Dvorského. Bilingvní česko-francouzská edice, do francouzštiny přeložil Petr Král.
Sbírka CHOZENÍ PO ALENKÁCH je dalším krokem v koncíznosti autorových myšlenek a v důraznosti básnických point. Opět zde nechybí humor, bourání sebeklamů a ironická metafora… Možná se objeví i světlo na konci velvetového tunelu… Kdo ví…
Hlavními tématy drobné knížky korejského myslitele AHAE jsou láska a pokora. Svými úvahami, které vznikly ve vězení, kam ho osud na čtyři roky zavál kvůli jeho hluboké víře, poukazuje na to, že současná společnost potřebuje nějaký motiv.
Nejnovější básnická sbírka žijícího klasika české poezie Karla Šiktance shrnuje pod příznačným názvem Ubírati se verše z let 2016–2018. S přibývajícími léty vyzařují klidnou moudrost a pokoru vůči světu a po okraj naplněnému životu.
eunavitelně plodný kníže pornofolku Záviš přichází s další sbírkou veršů, tentokrát ale v lecjakém ohledu poněkud odlišnou. Do pornografické lidovosti častěji pronikají složitější rytmy a nečekané rýmy a do lidové pornografie tu a tam vážnost.
Matka pěti již dospělých dětí. Píše od dětství. Vydala román Druhý život. Verše obsahuji úvahy o životě, pocity, vzpomínky, o lásce. Většinou jsou psány volným veršem s metaforami i myšlenkami "mezi řádky".
Martin Šindelář přichází po šestí letech s novou sbírkou básní, ve které opět najdete několik ilustrací od známého výtvarníka Lukáše "Musy" Musila. V knize je na padesát básní rozdělených do tří částí.
Šestá rozsáhlá skladba básníka Pavla Petra – lyrického solitéra, který se vyznačuje výrazným až antickým rétorickým gestem, monumentální obrazností a panoramatickým kulturním záběrem, jak o něm píše literární historik Miroslav Zelinský.
Jindřich Jinoch příchází po pěti letech s novou knihou, o jejíž grafickou podobu se postaral Lukáš Bartoň. Jinochova druhá kniha má pramálo společného s debutem Maják a sirény. Básně jsou výrazně civilnější, přednost dostal volný verš.
Své první oficiálně vydané básnické sbírky se Jan Burian dočkal až roce 1990. Její název byl odvozen od stejnojmenného hudebního alba a do sbírky autor zařadil tři soubory textů vzniklých v 70. a 80. letech.
Malá Hraštice, Hraběšín nebo Třibřichy jsou docela obyčejné názvy obcí, které při pohledu na mapu nebudí bůhvíjakou touhu se do nich vypravit. Neobyčejnými se ovšem stanou, pokud dáme prostor fantazii.
Cykly studničních básní hloubené volným veršem, tajícím náběhy na haiku, se tak střídají s přílivy/odlivy širokodechých verset, v nichž se sémanticky mísí – ba až vyřezává – vše předmětné, prožité, jakož načtené či snové.
Petr H. Batěk popisuje, co se stane, když se člověku zbortí, v co věřil, jak je obtížné odhodlat se k novým začátkům, aby ho znovu nedovedly k bolestným koncům.
