Divadelní hra dramatika, scénáristy, divadelního a filmového kritika Toma Stopparda se dotýká života v totalitě. Česká adaptace měla premiéru v Národním divadle 22.2. 2007.
Poslední chvíle lidstva je monumentální drama o pěti aktech, prologu a epilogu, které Karl Kraus napsal v letech 1915 až 1919 jako bezprostřední reakci na první světovou válku a její vyústění pro osud Rakouska.
Hra významného polského dramatika způsobila při svém prvním uvedení v Polsku rozruch a odsouzení z kazatelny, především díky vypjaté erotičnosti, která provází představy dvou dospívajících dívek, které vstupují do měšťáckého světa dospělých.
Tato hra patří k vrcholům španělské dramatické tvorby „zlatého věku“. Autor tragedii charakterizuje jako „slavnou komedii o vytrvalém princi, jenž trpěl v zajetí pro svou vlast“.
Prvotina autora, který patří mezi nejvýznačnější představitele t. zv. vídeňské moderny. Sedm žen a dívek z různého společenského prostředí, sedm milostných příběhů, sedm vztahů "dandyho" Anatola.
Publikace k ojedinělému projektu Sto roků kobry Divadla Husa na provázku a Vladimíra Morávka, který podrobil divadelní metamorfóze čtyři veledíla F.M.Dostojevského.
Plešatá zpěvačka s podtitulem Antihra byla v době svého vzniku objevem. Jde o první Ionescovo dramatické dílo, které otevírá cestu dalším tvůrcům tzv. absurdního divadla. Také Židle patří mezi Ionescova nejvýznamnější dramatická díla.
Soubor dramat tematicky sdružených kolem jmenované postavy. Tvůrci vaňkovek se rekrutují z Havlových uměleckých přátel a spolubojovníků proti tehdejšímu režimu.
Tato kniha je literárním přepisem úspěšné divadelní hry Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?, ale přináší také mnoho dalších motivů z pera nepřéhlednutelně upřímného mystifikátora Petra Čtvrtníčka.
Pětice rozhlasových her Jana Vedrala, jednoho z mála českých dramatiků, kteří se auditivnímu dramatu věnují dlouhodobě a systematicky, je pro čtenáře možností zabývat se akustickou archeologií vlastního prožívání současného světa.