Sborník příspěvků z mezioborového semináře Sto a tisíc let vědy a filosofie, jehož cílem bylo posoudit významné změny ve vývoji vědy a filozofie za posledních sto, resp. tisíc let.
Takřka encyklopedické dílo Niklase Luhmanna (1927–1998), jenž patří k nejvýznamnějším a nejoriginálnějším německým myslitelům, je věnováno nejen sociologické teorii, nýbrž zasahuje i do filozofie.
Autor ve své knize boří stereotypní náhled na Becketta jako protagonistu absurdity. Spolu se studiemi Adornovými a Mersierovými patří Fosterova práce k tomu nejlepšímu, co bylo o Beckettovi napsáno.
Autor se ve své poslední knize soustřeďuje na jediný, na pohled velice úzce vymezený problém: jak z působení vnějšího světa na naše smysly vzniká naše teorie tohoto vnějšího světa.
Prvotina, jíž tehdy mladý petrohradský filosof vstoupil do filosofické arény, zůstává nadále cenným impulsem: nebát se kriticky promýšlet hodnotná témata metafyziky.