filosofie

Kniha se zaměřuje na vzájemné přesahy mezi spravedlností, právem a etikou v současné době. Analýzy navazují nejen na evropské a severoamerické autory, jak je obvyklé, ale přinášejí hlavně rozbory z málo známé latinskoamerické perspektivy.

Apologie patří mezi Bernardovy spisy, v nichž řeší otázky související s mnišstvím v užším slova smyslu. Základním námětem traktátu je polemika mezi tradičním pojetím mnišství a novými reformními směry.

Myšlení, ať chce či nechce, odpovídá své době. Po tragické katastrofě holokaustu je platnost této skutečnosti ještě očividnější – a možná i proto jsou knihy poválečné filosofie obtížně srozumitelné.

V knize Člověk hledá Boha z roku 1954 se Heschel zamýšlí nad modlitbou a duchovním životem z hlediska židovské tradice i hluboké a univerzální humanistické filosofie, ke které během svého života a působení dospěl.

Kdo jsem? Většina křesťanských žen si tuto otázku klade jen zřídkakdy. Ovšem když jsme si vědomy své ženské a křesťanské identity ženy, díváme se jinak na sebe i na druhé.

Hlavním cílem spisu je pojednat o tom, jak válku vést úspěšně, pokud k ní už dojde, a protože klíč k úspěchu spočívá v přístupu křesťanstva k víře a morálce, je do textu umně zakomponován i výklad Žalmu 28.

Kapitoly z ontologie (metafyziky, filozofie bytí), gnozeologie (noetiky, epistemologie, filozofie poznání), axiologie (filozofie hodnot a hodnocení), antropologie (filozofie člověka) a etiky.

Číslo otvírá rozhovor s historikem umění Ivanem Folettim o našich kořenech ve Středomoří raného středověku. Jiří Šamšula představuje "status confessionis", tedy moment, kdy má evangelická církev odmítnout určité rysy panujícího režimu.

Kniha, kterou Friedrich Nietzsche při závěrečném zhodnocení své tvorby v Ecce homo nazval „pomníkem krize“, je jeho prvním rozsáhlým dílem napsaným formou „aforismů“, jež autor zkomponoval do tematických skupin.

Autorovo stěžejní dílo, ve kterém odpovídá na tradiční otázku po bytí novým způsobem.

Předkládaná publikace je určena jak badatelům a studentům z oblasti sociálních věd, tak i širší veřejnosti se zájmem o politickou a právní vědu a jejich ústřední pojmy.

Druhý svazek výboru z Millova díla obsahuje v nových překladech Millovy klasické spisy O svobodě a Úvahy o zastupitelské vládě, věnované základním charakteristikám liberální společnosti, tedy svobodě slova a volebnímu právu.

Um identity pojednává o základní metafyzické či filozofické otázce po naší podstatě, identitě a povaze bytí, které člověk žije a s kterou se dříve či později setkává tváří v tvář ve svém každodenním životě.

Sedmý svazek Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum obsahuje v hlavním bloku šest malých studií k otázce zla.

V roce 1774 vydal G. E. Lessing první z řady fragmentů z monumentálního díla „Apologie neboli obranný spis pro rozumné ctitele Boha“, na němž přes čtvrt století v tichosti pracoval hamburský učenec H. S. Reimarus a jež poprvé vyšlo roku 1972.

Jméno autora knihy rabiho Aryeh Kaplana není českému čtenáři neznámé. Po titulech Meditace a kabala, Sefer jecira a Kniha Bahir vychází i překlad dalšího jeho stěžejního díla: Meditace a Bible.

Monografie se věnuje diskuzi o filozofické a vědecké práci v první polovině 18. století, a to ze specifického pohledu femme de lettres, vzdělané ženy pocházející z aristokratického prostředí.

První svazek Sebraných spisů Lubomíra Valenty zahrnuje články o filozofii T. G. Masaryka a J. L. Fischera, ale také příležitostné texty jako recenze a polemiky.

Druhý svazek Sebraných spisů Lubomíra Valenty se zaměřuje na texty o filozofii jazyka a vědy.

Publikace zahrnuje jednak ze slavného francouzského Slovníku spirituality heslo „Spiritualita“ (a jak pojem vyrostl až do dnešního užívání) a heslo „Vladimír Solovjov“ (pohled na dílo i životopis).