Předkládaná kniha nabízí poněkud netradiční pohled na filosofii Edmunda Husserla. Jejím cílem je ukázat, jak se Husserlova fenomenologie rodí a rozvíjí v překvapivě úzké vazbě na tázání po povaze a podstatě znaku, jazykového výrazu a významu.
Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl v období hluboké totality veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu.Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení.
Text se zabývá prózou dvou současných
francouzských autorů.
V jejich dílech je zajímavým způsobem zpracován pohled
na společensko-ekonomické změny, kterými prošla Francie
během dvacátého století.
S nástupem analytické filosofie koncem 19. století sílil problém vztahu mezi jazykem a světem. Někteří analytičtí filosofové otázku, co je skutečné, odsouvali do pozadí ve prospěch otázky, jak používáme jazyk.
Kniha přináší na pozadí diskuse k problematice evropanství, kultury, civilizace a kulturní identity filosoficky laděné zamyšlení nad námi lidmi, nad naší planetou, nad naší civilizací, nad naší Evropou.
Ravaissonovo pojedání o zvyku významně zasáhlo do dějin francouzského myšlení. Například Bergson vypracovával svou dualitu mezi bezprostředním a zprostředkovaným poznáním v návaznosti na závěrečné pasáže spisu O zvyku.
Ačkoli Arnold rozvíjel ty myšlenkové postupy, které se již ustavily v jeho spisech o vzdělání, o roli kritiky a o studiu keltské literatury, eseje Kultury a anarchie se vyznačují rovněž počátkem něčeho nového.
Obsah dvaceti kapitol tohoto svazku by bylo možno shrnout do tří vět: Svět se vyjevuje skrze jazyk. Výsledky zkoumání jazyka zakládají nový způsob přemýšlení o světě. Výsledky zkoumání jazyka mění pohled na dějiny dosavadního myšlení.
Chceme-li porozumět náboženskému pluralismu z hlediska recentní katolické teologické reflexe, je třeba si ujasnit některé základní koncepty, s nimiž současná teologická hermeneutika pracuje. Patří mezi ně i pojem náboženství.
Politice je věnován svazek O politické činnosti, který obsahuje pětici pojednání o aktuálních problémech Plútarchovy doby, ale i zásadním koncepčním otázkám politické morálky.
Spis O strachu z bohů pochází z raného období jeho tvorby. Plútarchos v něm podrobuje velice ostré kritice všechny iracionální projevy náboženské víry, její přepjaté či pathetické projevy.
Co je to inteligence? Mohou stroje myslet? Dokáží lidé myslící stroje zkonstruovat? Tyto a podobné otázky si filozofové kladou přinejmenším od počátku novověku, ale ucelenou podobu jim dal až Alan Turing v polovině 20. století.
Pro Aristotelovu etiku je klíčové téma ctnosti. Probírá se porůznu v celé Etice Nikomachově, nicméně její 2. kniha představuje východisko, kde je morální ctnost definována a uvedena do kontextu lidského života a jednání.
Španělský filozof Manuel García Morente (1886–1942) byl od roku 1912 profesorem etiky na madridské Universidad Central a roku 1930 podtajemníkem na ministerstvu osvěty v Berenguerově vládě.
