Autor se ve třetím a závěrečném dílu znovu vrací k aporiím časové zkušenosti, ke sporu mezi Aristotelem a Augustinem, a odtud postupuje až k Heideggerovi, na kterého navazuje svým pokusem o hermeneutiku historického vědomí.
Hlas ticha, text čerpající ze starodávné posvátné tibetské literatury, který sepsala Helena Petrovna Blavatská, filosofka 19. století, je syntézou Knihy zlatých pravidel.
Práce prof. Güntera Figala, předního německého znalce a vykladače díla Martina Heideggera, je zasvěceným úvodem do filozofie jednoho z nejvýznamnějších myslitelů 20. století.
Svazek obsahuje tři spisy významného německého filozofa (1788–1860): O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu; O vůli v přírodě; Dva základní problémy etiky.
V rámci obratu „k věcem samým“, který charakterizuje fenomenologii, existují nicméně mezi jednotlivými filosofy, kteří se k ní hlásí, podstatné rozdíly. Právě ty chce tato kniha zřetelně ukázat.
Kniha obsahuje jednak nové vydání studie Znak a bytí z roku 1994, ve které se autor zamýšlí nad filosofií J. Derridy, a jednak dosud nepublikovanou studii zabývající se Derridovou kritikou Husserlova pojetí časovosti.
V české historicko-filosofické literatuře první ucelenější podání života a myšlenkového díla holandského filosofa židovského původu B. B. Spinozy, který je právem řazen k největším postavám historie evropské a světové filosofie raného novověku.
Opravené vydání autorova základního filosofického textu (1967), v němž poprvé definoval nesubstanční ontologický model jako východisko svých dalších úvah.
