Knížka Oldřicha Seluckého poodhaluje nejmenším čtenářům barvitý životní příběh soluňských bratří. Ukazuje, jak důležité je najít ve správný čas odvahu k rozhodnutí a věřit, že nás při tom dobrý Bůh neopustí.
Tato monografie je unikátním dílem v dějinách české islamologie a důstojným pokračovatelem díla takových osobností jako byli Alois Musil nebo Ignác Veselý. Kniha napomáhá k reálnému pochopení církevních snah o mezináboženský dialog s muslimy.
V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13).
De Mellovy exerciční promluvy, které sám pečlivě připravil, ale nestihl publikovat. Velmi působivě zde osvětluje tři základní témata: modlitbu, pokání a Kristovu lásku.
Kniha podává výčet pozoruhodných životních osudů svědků víry z Čech,
Moravy, Slezska a Slovenska. Všem příběhům je společná eucharistická úcta
hlavních hrdinů, kterými jsou kněží, řeholnice, řeholníci i laici.
Marie Štumpfová ilustrovala příběh o tom, jak Izraelité od Boha získali Desatero přikázání – soubor rad, jak šťastně žít v jejich nově nabyté svobodě potom, co je Mojžíš vyvedl z Egypta.
Příběh s ilustracemi Petry Josefíny Stibitzové vypráví o tom, jak Boha rozesmutnilo, že se lidé začali hádat a bojovat mezi sebou. A tak se rozhodl seslat na Zemi potopu, která by ji očistila, a jen Noeho varovat a pověřit úkolem....
Terapeut, lektor a karmelitán od Pražského Jezulátka. Rozhovor s knězem a psychoterapeutem Petrem Glogarem, organizátorem manželských setkání a vedoucí skupin mužské spirituality, kde se inspiroval prací amerického františkána Richarda Rohra.
Rozhovor o humanitárních aktivitách ve Středoafrické republice, povelikonoční kázání O. Zikmunda, esej Vojena Syrovátky o výzvách k osobní odpovědnosti, text o Daně Němcové, recenze Fingerlandových Hebrejek, odkaz na teze T. Snydera o tzv. rusofobii.
Cílem této monografie je zachytit peripetie vztahů katolické církve a Československé republiky v turbulentním čase poválečné třetí republiky, tj. od osvobození na jaře 1945 až do února 1948, kdy se moci v zemi chopili komunisté.
Vznik první republiky s sebou přinesl obnovený zájem o „zlatý věk“ českých dějin v podobě období české reformace. Ta představovala krátce po roce 1918 fenomén jak pro církve, tak pro celý národ, protože právě na ní byl postaven prvorepublikový étos.
Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu.
V průběhu času lze ve všech společnostech, duchovních směrech a filozofiích nalézt určitý univerzální vzor. Autot osvětluje, jak nám pochopení a přijetí tohoto vzorce může dát naději v těžkých dobách a odvahu prosadit se i přes opravdu velký chaos.
Kolikrát jsme z kazatelen slyšeli, že Pán Bůh stvořil svět z lásky! Pavel řekne, že v tom, co nazýváme God, Dios, Dieu nebo Bůh, žijeme, pohybujeme se a jsme, jsme uvnitř něj. Jan řekne, že to ono je láska.
Pohled na Kristův kříž by v nás neměl vyvolávat strach, úzkost ani depresi. Kupodivu nepřináší smrt, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rozhojňuje život. Proto v něm otcové církve viděli „strom života“.
Kniha přináší soubor promluv Adolfa Kajpra (1902–1959), jezuitského kněze, proslulého redaktora i publicisty a neméně věhlasného kazatele, jehož „služba slova“ měla velký vliv na katolické věřící i na veřejné mínění své doby.