Naďa Konvalinková je jako hřejivé slunce, které vyzařuje něhu, lásku, klid a pochopení. Miluje lidi a ráda se směje. Setkání s ní je jako vstoupit branou do ráje a potkat se s bohyní věčné energie.
Čechy na počátku dvacátého století, Amerika třicátých let, Praha a Paříž roku 1942, Československo v šedesátých a osmdesátých letech, Rio de Janeiro, Sarajevo a New York dnes.
Muminkova maminka díky své kabelce vyřeší sebevětší patálii a pro všechny případy v ní nosí i náhradní pár ponožek, které sama upletla na verandě za dlouhých letních večerů...
Jak znějí české písně o práci? Jak se měnily v průběhu let a proč se o nich v současnosti tak málo mluví? Odpovědi hledá publikace Vojtěcha Kouby, která čtenáře seznamuje s písňovým bohatstvím, jehož námětem je práce, povolání a řemesla ...
Co si myslíte o chlapovi, který sekne s prací novináře a svůj domov promění v kojeneckou kolonii? David Halatka podstoupil 184 dnů trvající experiment, během kterého poztrácel dceřiny plyšáky i pořádný kus svého ega.
Nic nebaví děti tolik jako hledání obrázků a dolepování samolepek na stránky pracovního sešitu. V tomto sešitě si takové aktivity užije do sytosti - čeká jej totiž přes 101 obrázků.
Rakousko v roce 1854: Mladá bavorská vévodkyně Alžběta podává rakouskému císaři Františku Josefovi ve slavnostně vyzdobeném vídeňském kostele sv. Augustina ruku k manželskému svazku. Anglická verze publikace.
„Přišli jsme za vámi, abychom vám sdělili, že vaše vycestování dnes bylo umožněno.“ S touto pro tisíce uprchlíků z NDR vysvobozující větou tehdejšího ministra zahraničních věcí Hanse-Dietricha Genschera z 30. 9. 1989 je Lobkowiczký palác.
Rozsáhlá publikace Jaroslava Riedela Česká rocková alba. Zákazům navzdory (1969–1989) mapuje třiaosmdesát hudebních alb, která vznikla mimo oficiální vydavatelství a mnohá z nich totalitnímu režimu navzdory.
Bruggy a Brusel mají vše: Obě města se vyznačují poklidně plynoucími, romantickými vodními toky, parky plnými zeleně, živými tržišti, módou udávající trend a galeriemi vystavujícími díla světově proslulých umělců.
Leona Kalvodová se ve svých fotografiích vydala na místa, kde někteří pokládají Boží přítomnost za zajištěnou – do kostelů, klášterů a do svatého města Jeruzaléma. Ty však slouží jako kulisy, které zabydlují lidé svým soustředěním, tichem, napětím.