Vítejte v soukromé galerii Richarda Sobotky, básníka a spisovatele z Rožnova pod Radhoštěm. Na třiceti stranách vás pohladí jeho verše o křídlech, stromu a zemi. Vstup je do odvolání volný...
Základ autorovy poezie tvoří milostné verše, které neopakovatelným způsobem oslavují lásku a všechny radosti života a v nichž nechybí ani humor, často vyznívající v nečekanou pointu.
Básnická sbírka Boženy Klímové Diagnóza život vyšla jako její pozdní prvotina v roce 1990. Přesto verše dosud neztratily nic ze svého významu a stále mají schopnost čtenáře oslovit.
Maurice Blanchard (1890-1960) je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských básníků minulého století. Nestál o slávu, o literární ceny, zcela dobrovolně a úmyslně si zvolil místo na samém okraji literárního světa.
Svět se schovává za slova, za řeč, do zářečí, anebo naopak – teprve řeč dává světu život. V druhé sbírce Renaty Bulvové je od obojího a přitom dohromady: nachází jemné paradoxy každodenní, všední existence, její bezděčná kouzla, radosti i smutky.
Knížka je inspirovaná japonskými haiku a obsahuje krátká zastavení nad každodenními zázraky kolem nás. Autoři čtenáře provádějí proměňující se náladou během roku.
Sbírka básní pro dětské snílky o přesličkách, pámelnících, prazvířatech a hlavně o dvou sestrách – jedné vážně malé a druhé trochu větší. Průvodce zahradou ve světle dětské fantazie s poetickými akvarelovými ilustracemi.
Renata Pohorská vystudovala bohemistiku s francouzštinou na Univerzitě Karlově, věnovala se i překladatelství a lexikografii, ale vlastní verše začala psát až později. Zjevná filologická zkušenost se setkává s mladistvou citovostí, přičemž bohatý, vy
Marie Noel, vlastním jménem Marie Rouget (1883-1967) francouzská básnířka a spisovatelka pocházela z velice vzdělané, ale jen málo věřící rodiny. V roce 1962 obdržela za své dílo od Francouzské akademie Velkou cenu za poezii.
V básnickém debutu Veroniky Riedlbauchové Noc bez hlavy, který vznikal v letech 2011–2012, se prolínají dvě linie: tou první je autenticita a reflexe životního prožitku, leckdy až deníkově podaná, druhá se opírá o archetypy.
Básnické sbírky Jana Borny jako by se v průběhu času utvrzovaly ve věcné až úsporné, a přesto hluboce intimní poetice, která je prosta nuceně hledaných slov a jíž je vlastní sebejistý záznam viděného a ironická interpretace prožitého.
Veselá čekárna není pro Jana Bornu jen místem, kde se člověk odevzdává tomu, co život přinese, ale také místem zastavení a spočinutí, které vybízí neustrnout a vykročit.
Druhá sbírka poezie kralupského básníka a výtvarníka z roku 1999 obsahuje 24 reflexivně laděných básní v próze, místy hravých, jinde drsně expresivních s řadou nekonvenčních surrealistických obrazů, filozofických zamyšlení i jazykových experimentů.