poezie

Soubor básní se skládá ze tří svazků. Ač autorem nazvané jako soubor básní, tak je to spíše veršovaná próza. Hospodské verše s názvem Lokálně pivní, vinařské popěvky Hostějovské vinné a verše z nemocničního prostředí Špitálně hořké.

Sbírku Osamělý argonaut napsal renomovaný autor Ondřej Fibich mezi lety 2011-2017. Vzdává v ní hold osobnostem, s nimiž se setkal a přivádí čtenáře i na důležitá místa svého života.

Čtvrtá básnická sbírka Taša Andjelkovského, jehož prvotina Spálov, vydaná v nakladatelství Torst, byla oceněna Magnesií Literou, má všechny vlastnosti jeho poezie předchozí: maximální slovní úspornost, práci se zámlkami a tichem, ...

Texty z Cesty. První díl sbírky textů-básní z putování ve spirálách po spirále vědomí až k bezvědomí, ve všech sférách, v nás, kolem nás, světlem, stínem, nitrem, světem, smyslným i nesmyslným, sněním, bděním, tajemným i obyčejným.

Pruské noci jsou jediným básnickým dílem Alexandra Solženicyna. Tato bezvýhradná, značně autobiografická výpověď svědomí a pravdy vznikala v pracovních táborech někdy během padesátých let.

Žáčkův Aprílový slabikář naučí děti celou abecedu, naučí je číst.

Jazyk jako náhradní díl, jako svorník vnějšku a vnitřku i mimetizující meziprostor. Jazyk jako soubor struktur, pravidelností a výjimek. Jazyk jako prostředek komunikace. Sbírka poezie.

Odevzdat se žáru, nechat se vypalovat jako hrnčířská hlína v peci. V básních Kláry Machů dochází k prostupování bolestného a tvůrčího, pod nožem řezbáře, v zemi, ve výhni slunce. Síla, která se tu rodí, jde ruku v ruce s jemností.

Padlí je sbírka mnoha rovin, lze ji vnímat jako pohled do krajiny, lze ji pročítat s vědomím plynoucího času, nabízí střet s jazykem, kterým se modlí i klne.

Bluesové a countryové texty novináře, spisovatele a scenáristy Jiřího Renče dýchají člověčinou.

Do třetice všeho dobrého, ale určitě ne posledního… Z výboru slamových textů Nejlepší česká slam poetry se stává už hezká tradice.

„Až si to přečtou“ je syrovou sbírkou poezie, která se nevyhýbá žádným emocím.

Nejnovější sbírka Anny Brikciusové pokračuje v tendenci, jež je u ní patrná od chvíle, kdy napsala svou první sbírku. Je to postupně vzrůstající úspornost a sevřenost textů.

Tak jak ve vlnách se střídá den s nocí a trvání s pomíjivostí v příboji radosti, hledáme každý sebe. Kdyby existoval někdo, kdo sám od sebe vytuší co svět potřebuje a zařídí dřív, než se vysloví!

Střípky vitráže vzpomínek je sbírka básní, jako bychom narazili na oázu jazyka, kterým mluvíme, vnímáme, cítíme radost i žal. Texty vznikly v emigraci, přibližují okamžiky života autora, jeho manželky a také rodinu a přátele.

Šimon Ryšavý ve své sbírce veršů Milenecké haiku, dokázal z prostého tříverší vytvořit originální most, který spojuje různé kultury nadčasovým vyznáním – navzdory všem a všemu miluju.

Mezi squaty a kostely, dlažebními kostkami a neodkladnými touhami, mezi dopolední kocovinou a archetypy, které lze nahmatat jen v bezčasí. Tam všude pronikají Sosoiovy verše, beznadějně poetické a zároveň místy vulgární.