Tucet povídek a příběhů opisují rafinovaně autofikční světy Kaprálové, ale především lidské osudy plné enápadných zlomů a nečekaných setkání, ze kterých mrazí, a které současně dojímají svou autentickou nepatetičností a jemným humorem.
Jeden rok v životě člověka pohledem svérázného lidského parazita
Píše se rok 1994 a spisovatel Vladimír, původem z Československa, žije se svou ženou Ester, synem Hugem a bíglem Charliem v Amsterdamu.
Krásně ilustrované pohádky o vílách ocení především malé holčičky!
Jednoho teplého jarního odpoledne vykvetla na opuštěné lesní mýtině veliká slunečnice a na jejím vrcholku se objevila maličká víla.
Vizovice v dřívějších dobách – to je místo a čas, kde se odehrává sedm pohádkových příběhů. Hrdinové se v nich pohybují tam, kde to každý Vizovjan zná (Janova hora, Doubrava čili Barák, Chladná studna).
Publikace je věnována životu a dílu Ignáta Wurma, katolického kněze, poslance Moravského zemského sněmu v Brně a Říšské rady ve Vídni, a především horlivého vlastence.
Warum faszinieren uns Bäume so sehr? Vielleicht weil der Baum für uns Menschen die Mitte der Schöpfung markiert: Er ist noch ganz Natur und doch schon auf dem Weg zum Einzelwesen. Wir können einem Baum begegnen, wir können mit ihm kommunizieren.
Terezka nesnáší školu. Patří prostě k těm dětem, které do školy zrovna moc rády nechodí. Člověk aby jenom seděl, byl tiše, mluvil jenom když se to po něm chce a vůbec dělal věci, které ho moc nebaví.
Strašidýlko Čumidlo vypadá jako malý dráček s velkýma očima. Objevuje se, když někdo dělá něco, co nemá. To se pak na něj neustále upřeně dívá, prostě čumí…
Ovdovělá Mariana žije s nevlastním desetiletým synem v malém moravském městě. Cítí výčitky svědomí za tragickou smrt svého manžela Janka, myslí si, že k ní nevědomky přispěla i ona.
Sofie Hradecká má přezdívku Královna romantických příběhů. Čtenářky ji zbožňují, její příbuzní a kolegové nenávidí. V den svých narozenin oznámí změnu závěti a následující den je nalezena mrtvá.