(...) Tak se Schneedorferovy zápisy spíše blíží cestopisnému deníku, který velmi konkrétními a detailními místopisy dokumentuje chvíle, nálady i náhle vybuchující příběhy. Cit pro místo na zemi je nervním bodem této kočovnické poezie, dodává jí zvláštní sílu. Smysl pro detail krajiny a místo (kolik místních názvů z různých koutů zeměkoule se tu objeví!) činí z člověka bytost jednou blízkou až důvěrnou životu, krajině, Zemi, jindy jej naopak odcizuje a vzdaluje.

(...) Schneedorferovo dílo příjemně překvapuje; běží o poezii cudně autentickou, deníkově věcnou. Básník se s téměř dětskou bezelstností suverénně pohybuje na hraně sentimentu a humoru. (...) Ostrým střihem dokáže prolnout smích s pláčem, vybranost s naivistickou nejapností, aniž se nechá svázat úzkostí z rytmického zadrhnutí, zaškobrtnutí veršů.