(...) Tomáš Pěkný (1943) se ve svém po mnoho let vznikajícím (první verze vyšla ještě v samizdatu) díle HISTORIE ŽIDŮ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ (druhé, opravené a pře pracované oficiální vydání připravilo opět nakladatelství Sefer) pokusil shromáždit mnohdy roztroušené i chybějící informace a umožnit tak první krok k vlastní české reflexi nad historickým vývojem vztahů k Židům, k reflexi, která je nezbytná nejen z hlediska obecně lidského, ale také i z hlediska tzv. české otázky. Se židovstvím i lidstvím, jak známo už od dob Masarykových, totiž tato otázka souvisí.

(...) Jde vlastně o malou židovskou encyklopedii, v níž se čtenáři dozvědí mnohé o judaismu i o židovském osídlení naší planety. (...) Pěkný vysvětluje judaismus nikoliv jako náboženství, ale jako "způsob života", který neodděluje profánní a sakrální otázky života, tedy prvky etické od prvků náboženských. Pokračuje popisem "smlouvy obřezání", výkladem židovských svátků a tradičního židovského školství. Seznamuje čtenáře s tím, kdo jsou Sefardové a kdo Aškenázové, kdy bujely pogromy, čím se Židé živili, kde se zakládala židovská sídliště.