(...) Rulfovi je ale voyeurství, honba za senzací, opravdu cizí. Všechny ony intimity, ty kruté i humorné historky, všechna ta líčení lidských i autorských selhání, které vynáší na světlo denní, mají svůj hluboký význam. Pro pochopení díla i života jednotlivých protagonistů. (...) Rulf má smysl pro paradoxy doby, pro absurdní hříčky dějin. (...) Ne vždy obsáhne Rulfův portrét celý život a tvorbu protagonisty. V eseji o Karlu Čapkovi je například největší prostor věnován autobiografické vrstvě románu Krakatit. To však nic nemění na tom, že Rulf je dokonalým mistrem zkratky. Na pár stránkách vystihne to nejpodstatnější - klíčové pro lidský osud i umělecké snažení.