Navštěvovat želvu

(...) Zde v lyrické knize Rulf proti zlu a temnotám staví soucit, lásku, vznešenost i třeba věrnost pravému tempu existence, jehož komickým symbolem se tu stává pomalu lezoucí želva. Naději, byť pozapomenutou, konečně skýtá i něco tak nepravděpodobného, jako je poezie: papír stržený vzdušným proudem až do nebes.

(...) nejde o sbírku chmurnou, pesimistickou. Rulf ve své civilní poezii, při vší její drsnotě a beziluzivnosti, rozeznívá spíš polohu věcně smířenou, ba projasněnou jakousi privátní niternou euforií, deroucí se ke světlu skrz surovou realitu. Rulfova poezie se nezříká více méně tradiční obraznosti, přitom vyznívá velmi přímočaře. Na okliky není čas.