(...) Rushdie tentokrát nestvořil hrdinu formátu Salíma Sináie z Dětí půlnoci ani "Maura" Zogoibyho z Maurova posledního vzdechu celý příběh se ostatně odehrává na daleko menší ploše. Nerozehrává zde tolik motivů, spíše se prodírá rozbitou a poněkud hořkou realitou dnešní doby, změtí trivialit, na něž se však vrhá a které přetváří se svou typickou jazykovou hravostí a fantazií. I český čtenář si je díky kvalitnímu překladu Pavla Dominika může vychutnat.

(...) Nikdy nezněly v Rushdieho románové skladbě tak naléhavé a kritické tóny. Fascinace tu jde ruku v ruce se strachem, že vývoj nabírá nevyzpytatelný směr, jehož základním palivem je iracionalita a zběsilost. (...) Je metaforickým zachycením stavu civilizační neurózy, uchopené v jejím horkém pulzujícím jádru.