Čtenáři nedotčení McEwanovou ranou tvorbou mají díky povídkové sbírce První láska, poslední pomazání možnost poznat jednoho z nejlepších současných britských prozaiků v úplně jiném světle. Povídkám nechybí autorův charakteristický vypravěčský talent, ale tematicky překračují hranici „normálnosti“.

(...) Debut je to velmi zdařilý, McEwan jako by dokázal výborně vyvážit řád vyvěrající z tradice anglické literatury a vlastní talent a obsese. (...) V neposlední řadě má McEwan schopnost evokovat prostředí, především nevábnou městskou periférii, a i když někdy pointuje přece jen trochu křečovitě a nadbytečně, je dobře, že nyní máme možnost tyto povídky číst.

(...) Již v těchto raných povídkách (do češtiny je přeložil Ladislav Šenkyřík) lze rozpoznat hlavní témata a motivy McEwanovy tvorby: temnou podvojnost lidských tužeb, zvláště sexuálních, jež jsou dětsky nevinné a dětinsky obludné zároveň; a důraz jak na křehkost her, jež ve společnosti a pro společnost hrají dospělí, tak na nevyhnutelnost, s jakou hry ztrácejí nevinnost a ústí v násilné skutky. (...) Ať už jsou McEwanovi vypravěči děti, adolescenti či dospělí, vždy děsí zatvrzelostí, s jakou sledují ukojení vlastních potřeb a tužeb. Neteční k úzkosti druhých, jako by jiného druhu vztahování než skrz svou potřebnost nebyli schopni. (...) První lásku, poslední pomazání si určitě přečtěte.