McEwan v Solaru pokračuje ve své humanistické linii, skrze černý humor vyjevuje nejstinnější stránky lidské psýché a klade si otázku, zda vědecká genialita hlavního (anti)hrdiny zvítězí dříve, než bude dostižen svou patologickou sebedestrukcí.

Skoro se to nesluší prozrazovat, protože tak možná někteří čtenáři přijdou o překvapení, ale jinak nelze: dlouho to tak nevypadá, ale Solar je tragikomický román s důrazem na druhou polovinu toho slova.

V tom šalebném stavu mysli byl přesvědčený, že právě ve chvíli, kdy o ni má přijít, v ní našel dokonalou ženu. V létě 2000 začala nosit jiné šaty, jinak se doma oblékala – vybledlé přiléhavé džíny, sandály, odrbaný růžový svetřík přes tričko, blond vlasy ostříhané nakrátko, její světlé oči získaly hlubší a jiskřivější odstín modré. Postavu měla štíhlou a vypadala teď jako mladičká holka.