Radost z poznání

Feynman byl a především bude velkou osobností fyziky po celé generace.

Samotnou knihu bych hodnotil velice kladně, ale měl bych dvě připomínky. Prví připomínka se týká zlehčování témata výroby jaderné bomby. Feynman popisuje dobu, kdy byl zapojen do jaderného výzkumu, podle mého názoru příliš idylicky. Vypráví historky o tom jak luštil kódy, jak ukázal palcem na jeden uzávěr. Nechci tady rozebírat svědomí pana Feynmana, ale měl by o tomto tématu hovořit s úctou, neboť vyústění tohoto projetku dopadlo, jak dopadlo. (Jsem si vědom Hitlerovy hrozby, že by mohl tuto zbraň a nebojím se použít výrazu armagedonského typu, vyrobit dřív, ale Hitler již byl poražen a nějaká vendeta v podání Američanů za Harber je tragédie lidstva) Další připomínka je už lehčího ražení. Snad by tam mohlo být více fyzikálních lépe řečeno konkrétních rovnic. Neboť Feynman nám s lehkostí vypráví to a zase ono, a tak normální člověk v tomto případě čte vědecko-populární literaturu a mohutně se u toho baví. Kdežto člověk znalý problematiky tohle čte jako lehký román, neboť ví, že podstata leží na rozhraní rovnic respektive písmen a čísel. Kdyby došlo k tomuto spojení dostala by Feynmanova publikace Radost z poznání neocenitelný ráz. Einstein říká, že problém se má zjednodušit tak, jak nejvíc to jde, ale ne jednodušeji. Přesně toto Feynman umí. Umí zjednodušit problém v tom je jeho velikost nejen pro fyziky samotné, ale i pro nás, co nás fyzika baví, ale bohužel jsme nebyli bohem obdaření takovou inteligencí.