Člověk, moc a spravedlnost

Na jedné straně obrovská radost, že tato skvělá televizní debata byla z anglického a francouzského originálu přeložena do češtiny, ale na druhou stranu trochu zklamání z toho, že česká textová verze neobsahuje celou debatu mezi Michelem Foucaultem a Noamem Chomskym v Eindhovenu z roku 1971, což je určitě škoda. V českém textu chybí podstatné části výstupu Michela Foucaulta, kdo zná úplnou verzi rozhovoru například z YouTube, obsahového rozdílu si velmi snadno všimne. Samotný obsah rozsahem celkem nevelké knížky 112 stran je zcela fenomenální i přes své zřejmé argumentační zkratky. Dva doslovy od Pavla Barši a Ondřeje Slačálka jsou zbytečné a nepovedené. Snaží se totiž jakýmsi způsobem obsáhnout a kriticky zhodnotit myšlenkový a intelektuální svět Chomského a Foucaultův, což v žádném případě nelze v rámci jakéhokoliv doslovu. Znovu se vrátím k originálnímu - multimediálnímu a anglicko/francouzskému - znění například z YouTube: je fascinující, jak jsou angličtina a fracouzština přesné a lucidní v podání svých rodilých mluvčích Foucaultovi a Chomském..........a jak bohužel čeština výrazově, gramaticky a technicky nedostačuje intelektuálnímu rozsahu, přesahu a hloubce původního znění televizní debaty. Toto ovšem nechť nejde na vrub překladatele Ondřeje Slačálka, který odvedl velmi dobrou práci, v rámci možností a v rámci současného stavu českého jazyka, poněkud s ohledem na jistou hyperkorektnost českého výraziva bez kontaminací z cizích jazyků. Otázka je, nakolik by text odpovídal a nakolik by se posunul jeho význam, kdyby se použitá čeština poněkud oprostila od jistého staromilského přístupu a obrodila se do naprosto současného diskurzu a jisté výrazové uvolněnosti. Každopádně Ondřeji Slačálkovi za překlad patří dík, není snadné překládat Chomského s Foucaultem v jakékoliv rovině, tedy i v té televizní a debatní, ne primárně psané. Tato knížka stojí za přečtení, oba doslovy číst ani nemusíte, užívejte si Foucaulta a Chomského, stojí to za to a i po 47 letech budete zírat, kolik nadčasových a působivých, dokonce aktuálních myšlenek a konceptů jsme v tomto díle svědky! Chomsky a Foucault se zcela právem zařadili po bok největších a nejpronikavějších duchů dvacátého století vedle nemnoha myšlenkových géniů, které toto pohnuté století zrodilo.