Bludné stíny: Poslední království I

První díl trilogie "Bludné stíny - O dávných časech - Hlubiny" oceněný Goncourtovou cenou za rok 2002 není ani román ani esej, kniha se pouze představuje jako sbírka fragmentů, jež se plaví ve vodách učenosti a všednosti, jako kdyby autor pouze zachycoval myšlenky a dělal si poznámky k nějakému velkému dílu, které se chystá napsat. Nakonec se ale rozhodl ustoupit od původního záměru a vynesl na světlo jen ony črty. Čtení knihy pak má pro něj podobu "bloudění", neboť, jak píše, "ve čtení je očekávání, které se nesnaží dosáhnout nějakého konce. Číst znamená bloudit." Bloudíme tedy s ním od císaře Tiberia k Descartesovi, od Lao-Tse k Tereze z Avily, od sporů prvního krále Franků Chlodvíka s posledním římským králem na území Galie Syagriem k pařížským putováním mademoiselle Joncoux, staré samotářky z Port-Royalu.