Francouzský rok

(...) Prostá bagetka konstatujících výčtů poznatků a postřehů o Francii a Francouzích, jejich "národním charakteru" a místním politickém taškaření není tlustě namazána hodnotícím máslíčkem. Tuto činnost ponechává autor - podle chuti - na čtenářích. Vlastní stanovisko pouze naznačuje: volbou a pořádáním událostí, jejich specifickým zpracováním a také (nikoli zejména) nečekaným pásmem druhého vypravěče, které vkládá v druhé části knihy a jímž přerušuje dosavadní strohý tok vyprávění, zhusta pokrytý větami jednoduchými. Vedle evidence "tradičního" francouzského stávkomilství a manipulativních postupů médií vzhledem k informacím autor střídmě zaznamenává také drobné všední zážitky Čecha na jednom francouzském předměstí, za recepčním pultem hotelu nebo v podchodu metra, ale i krajinomalby a popisy města. (...) Vypravěčův jazyk je jen zdánlivě jednoduchý - ve skutečnosti je plný vnitřního napětí ze zamlčovaného a nekomentovaného, plný náznaků a skryté, o to snad hlubší metaforiky.