(...) Honzíkova sbírka milostné lyriky s aluzemi na vitalitu poetismu, na wolkerovskou radost z malých věcí a ze všedního dne, ba v řadě motivů dokonce na romantismus časů Máchy, poklidně plyne s časem, nerevoltuje, nevzpouzí se; její tvůrce je "uchvácen světa tajemstvím", "stržen dechem věčné proměny".