Brooklynské panoptikum

Román u nás už dobře známého amerického spisovatele Paula Austera je ukázkou autorova vypravěčského umění. Stejně jako v předchozích knihách Auster dovedně spřádá příběhy jednotlivých postav a rychle plynoucí, přesvědčivý děj zároveň obohacuje o další dimenze a souvislosti: do sebe vložené příběhy, exkurzy do literární teorie a historie a esejistické vložky. Tyto momenty ovšem autor zakomponovává do příběhu způsobem nenápadným a nepoučujícím, takže působí hladce a nerušivě i na čtenáře, který se soustředí jen na primární děj.
Osudy několika sympaticky pošetilých postav, zavátých do Brooklynu z různých částí Spojených států i světa, se vzájemně střetávají a prolínají v posledních letech 20. století. Za životními zvraty, připomínajícími karnevalové výměny masek, se nenápadně skrývá Smrt. Obchází permanentně kolem všech postav ať již v podobě choroby, deprese či závažné změny životních podmínek – avšak zároveň ruku v ruce s možností nového života.
Jednotlivé bizarní příběhy, vypovídající o individuální historii, jsou v závěru románu překvapivě konfrontovány s něčím vskutku nadosobním: do newyorského mikrosvěta příběhů jeho postav náhle, na počátku nového tisíciletí, vpadne jakýsi větší příběh, který ty malé zásadně přesahuje.